Třicet let své existence letos slaví původně teplická kapela, dnes známá na všech kontinentech (vyjma Antarktidy) – ne, opravdu nemám na mysli Kabát, ale UŽ JSME DOMA! V jejím čele stojí po celou tu dobu geniální skladatel, kytarista, pianista, zpěvák a patafyzický básník Miroslav Wanek. V roce 2007 se kapela po nějakém čase opět vrátila k dechovému nástroji a posílila tak svůj podivnej punk (sama kapela říká, že hrají něco mezi Sex Pistols a The Residents) o výrazný jazzový element; avšak nejen o ten, ale též o prvky vážné hudby. Ale tentokrát v jejich soundu nefiguruje saxofon, ale trubka. Kapelu tedy tvoří Wanek, trumpetista Adam Tomášek, baskytarista Josef Červinka a bubeník Jaroslav Noga. Avšak ona rockově netypicky komplikovaná hudba UJD ani nyní neztratila nic ze své až jaderné energie – proti nim leckterá tzv.mladá kapela zní jako kutálka šumařů na Diamantové svatbě…
Kapela si k třicátinám v brzké době nadělí bilanční album „Tři křížky“, a to na brněnské značce Indies, kde vydává své desky už dvacet let. Na albu naleznete 10 předělaných fláků z celé historie UJD, přičemž polovinu písní si vybrali formou hlasování sami posluchači z nabídky 84 písní. A právě tyto pecky plus písně z jejich zatím posledního řadového alba „Jeskyně“ tvořily základ koncertu Už jsme doma, jenž proběhl v nočních hodinách 26.června v Divadle Drak v rámci královéhradeckého festivalu Divadlo evropských regionů.
Kapela vtrhla na pódium nekompromisně a zatloukala do nás, posluchačů v přeplněném auditoriu divadelního studia Labyrint, vskutku až vražedné hřeby – „Puklinka“, „Naviják“, „Tíha“, „Tání“, „Jazz 1960“ (věnovaná Jazzové sekci…to mi neříkej / to nechci slyšet), „Fíkus“, „Kůželína“, „Napůl“ (s neskutečnou Wankovou kytarovou erupcí) atd. Občas je proloží lyrickými niternostmi s harmonickými tóny klávesového nástroje Kurzweill, většinou klavírními – opravdu skvostná „Mlha“ či neméně silná „Propast“ s až barokním partem trubky a sugestivním Wankovým textem, který se zadírá pod kůži (Díra v zemi stále / ještě není propastí / Možná země jen zívá / Propast přichází / s lidskou bolestí…). Měl jsem jednoduše pocit, že hraju s nimi, emoce se řinuly ze mne společně s horoucím potem – nebyl jsem sám, kdo prožíval podobný očistec; všechna těla v onom prostoru hudebních zázraků vibrovala, vznášela se, kroutila a tancovala (i když to byl koncert k sezení). A muzikanti si toho byli vědomi a nemínili zklamat, ačkoli ani na sekundu ve své až punkové zběsilosti nepolevili; nikdy jsem na jejich vystoupení nezažil tři dlouhé přídavky!
Bezpochyby hudební vrchol letošního mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové…
(autor fotoreportu: Jindřich Oplt)