Když v roce 2012 skončila australská kapela INXS, byl zpěvák Michael Hutchence již 15 let po smrti. Tato léta již byla vlastně jen trápením; však také skupina tehdy vyprodukovala jedno jediné album s jiným frontmanem. Avšak INXS se meztím stala kapelou legendární, možno říci až kultovní, přirovnávanou k irským U2. V této souvislosti je zajímavé, že do loňského roku působil v hudební Evropě pouze jediný tribute band, a to v Maďarsku. V roce 2014 však vznikla další skupina, pokoušející se šířit odkaz australské rockové legendy – INXS-HK. Tentokrát v českých luzích a hájích, v Hradci Králové.

Zakladatelem je baskytarista a vskutku nepřehlédnutelná hradecká persona Jan Trdlička. Skutečně hutchenceovským typem zpěváka (a navíc sólový kytarista) je Ivan Minx, doprovodnou kytaru hraje spolehlivý Milan Poledno, za bicími sedí Jaroslav Bortlík a za klávesovými nástroji stojí půvabný protipól, Kamila Peroutková (též zpěv).

inxs-hk

INXS-HK se představili 19.června v Chrudimi v rámci Dne dobrovolnictví, open-air přehlídky hudebních seskupení různých žánrů. Zaznělo jedenáct těch nejznámějších pecek z repertoáru slavné kapely plus přídavek v podobě druhého provedení vypalovačky „Messenger“, jež nepostrádala patřičnou šťávu a nasazení. První polovinu vystoupení sice poznamenala evidentní nejistota, pramenící z nedostatečných pódiových zkušeností skupiny, ale postupně se rozehrála k solidnímu výkonu a třeba v „The Loved One“ dosáhla na australské ovoce a ukousla notný kus. Podobně hutného zvuku ve všech směrech dosáhla v „Don´t Change“ v závěru setu. Ovšem co se týče projevu frontmana, vokalisty Minxe (jenž vystřihl také pár solidních kytarových sól), seděly mi více pomalejší kusy, kde mohl rozvinout narativnější způsob zpěvu (a také temnější) a zároveň se mohly naplno vybarvit doprovodné klávesy – výborně vyzněla píseň „Full Moon Dirty Hearts“ (patřičně valivá, podbarvená varhanním zvukem) a „Remember Who´s Your Man“, kde se klávesy i zpěv rozvinuly do plné šíře. Ale doprovodný ženský, respektive dívčí vokál, moc nesouzněl; byl příliš křehký, hodící se spíše do folku. Problémem této kapely je občas ještě poněkud řídký zvuk, kdy frontman při zpěvu nehraje na kytaru; tady by to chtělo další vrstvu díky klávesovým nástrojům. Ale to jsou mouchy, jež se koncertováním a pilováním ve zkušebně dají odstranit poměrně snadno, pokud budou mít muzikanti odvahu třeba i experimentovat – pochopitelně v mantinelech originálu (a ty jsou docela široké; vždyť samotní INXS na koncertě zněli proměnlivě).

Nezbývá než se těšit na další koncerty. Doufejme, že příležitostí bude dostatek…

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*