Mistrovsky oživený cool jazz, to je nový Haffner!
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.8Overall Score

Německý bubeník WOLFGANG HAFFNER vydal u svého domovského labelu Act Music další (v pořadí čtvrtou) řadovou desku – dostala titul „KIND OF COOL“. A jde o vskutku podařené dílo a navýsost eklektickou poctu cool jazzu, jenž kraloval na přelomu 50. a 60.let!

Onen titul by mohl svádět k domněnce, že jde o předělávky nahrávek Milese Davise na přelomových albech „Birth Of the Cool“ (1957) a „Kind Of Blue“ (1959). Samozřejmě tento génius celou deskou neochvějně prochází, ale Haffner se svými spoluhráči našel inspiraci také u Modern Jazz Quartet a Davea Brubecka s Paulem Desmondem, to jest u melodického West Coast jazzu. A kdože jsou těmi Haffnerovými spoluhráči? Vskutku pestrá a kvalitní sestava! Švédský pianista Jan Lundgren již pro Act natočil tři vlastní alba a dvě jako spoluhráč Paola Fresu a Richarda Galliano. Dalším Švédem v kapele je kontrabasista Dan Berglund, známý z tria Esbjörna Svenssona blahé paměti a majitel tří znamenitých alb pro Act v roli lídra. Německý vibrafonista Christopher Dell je hvězdou berlínské jazzové scény a WDR Big Bandu, jenž je považován v Evropě za Kind-of-Cool_teaser_550xnejlepší orchestr. Srbský (potažmo jugoslávský) trumpetista Dusko Goykovich je již skutečným matadorem ve světě jazzu; vždyť už v 60.letech hrál v bigbandech Maynarda Fergusona a Woodyho Hermana! Kvintet pak uzavírá finský altsaxofonista Jukka Perko, který patří k výrazným osobnostem skandinávského jazzu a nedávno pro Act natočil výtečné album duetů s Iiro Rantalou.

Hudba na více než hodinovém albu „Kind Of Cool“ se pohybuje naprosto přirozeně mezi tradicí a moderním jazzem; kromě 8 osvědčených standardů a signifikantních cool-jazzových pecek obsahuje též tři Haffnerovy autorské kompozice – úvodní „Hippie“ pracuje s výraznými davisovskými riffy a plným ansámblovým zvukem, „Tantricity“ je také hutněji vystavěná, s emotivně zastřeným altsaxofonem, dynamickými i výrazovými proměnami a gradací, a album uzavírá široce pojatá, vřelá balada „Remembrance“ se stěžejním melodickým partem trubky.

A pak už je to cool-jazzová jízda snů! Track č.2: Davisova „So What“ (album „Kind Of Blue“), kde kralují neomylně a polyrytmicky tepající bicí, nádherné vyhrávky basy a úžasná sóla vibrafonu, piana a trubky. Osvěžením budiž zařazení písně „Piano Man“, jež sice cool není, ale hostující německý zpěvák Max Mutzke zde ještě více prokázal gospelové a soulové cítění, než tomu bylo v případě blues-swingového originálu, v němž zpíval Billy Eckstine za doprovodu orchestru Counta Basieho (1959). Davisovsky zastřená trubka nese jímavou melodii v standardu „Autumn Leaves“, v Gershwinově perle „Summertime“ se Goykovichův part blíží Davisově z alba „Porgy And Bess“ (1958) a po rytmické stránce je tento evergreen také tak odpichovější, s kontrapunktickou linkou altky. „My Funny Valentine“ je skutečně pravověrná jazzová balada s nádherným desmondovsky procítěným sólem altsaxofonu. Tu střídá svižnější, téměř hardbopově pojatá „One For Daddy O“ (z alba Somethin´ Else“, na kterém se v roce 1958 sešli Connonball Adderley a Miles Davis), kde hostuje mimo jiné trombonista Nils Landgren, který si samozřejmě vystřihne excelentní sólový chórus. Podobu vskutku milostné balady dostal standard „I Fall In Love Too Easily“ s něžným klavírním a trumpetovým partem (však si ji i Miles Davis vychutnal na svém niterném albu „Seven Steps To Heaven“ v roce 1963). Modern Jazz Quartet nepokrytě pak evokuje typická west-coastovka „Django“ (ze stejnojmenného alba z roku 1956) s perlivým sólem piana a melodickým kontrabasem.

Moc hezká, opravdu neobyčejně, nesmírně hezká jazzová deska!

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.