Vincent Peirani na elektrickém výletě
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Overall Score

Po dvou čistě akustických projektech vydal nedávno francouzský akordeonista VINCENT PEIRANI na labelu Act Music třetí autorské album tentokrát s elektrickým jazzem. Jmenuje se „LIVING BEING“ a zvukově evokuje tvorbu Milese Davise ze 70.let.

Do této jazz-rockové fúze se výrazně vryly vlivy i z mimožánrových vod, a to prostřednictvím jeho spoluhráčů – r´n´b a hip-hop díky Julienovi Herné (electric bass a effects), popové melodičnosti a nekomplikovanosti, jež s sebou přinesl Tony Paeleman (elektrické piano a effects) a tepavé elektronické hudby prostřednictvím bubeníka Yoanna Serra. A pak je tu sehraná dvojice – Jazzový umělec roku 2014 ve Francii, autor sedmi z devíti kompozic alba Vincent Peirani a výtečný saxofonista Emile Parisien, jehož čtenáři JazzPortu mohou znát z recenze loňského alba jeho kvarteta. Oba instrumentalisté jsou také hlavními strůjci sól. A podle očekávání výbornými!

Living-Being_teaser_550xNa ploše více než 50 minut zní devět skladeb, z nichž pouze dvě jsou coververze. Ale ne lecjaké; a navíc neobyčejně vydařené. „Dream Brother“ nešťastného amerického písničkáře Jeffa Buckleyho zachovává rockový půdorys, ale nad ním se linou melodický i staccatový akordeon, art-rockové sólo elektrického piana, svěží souzvuky sopránky s akordeonem a dynamické i výrazové proměny, získávající třeba i balkánský charakter! Kompozici „Mutinerie“ napsal fenomenální francouzský saxofonista Michel Portal (album „Dockings“-2013) a Peiraniho kvintet mu po bezmála ambientním antré vtiskl jazz-rockový tah při zachování až free-jazzově rozvolněného rytmického přediva, s excelentním akordeonovým sólem a s erupcí minimalismu ve finále. Peiraniho kompozice se vyznačují obdobnou pestrostí a překvapivými postupy. Úvodní dvě části „Suite en V“ jsou syceny perlivou lyrikou elektrického piana a akordeonu, posléze gradujícím a proměnlivým staccatovým proudem všech zúčastněných, a to na základech jednoho jediného motivu, připomínající tak trochu Morriconeho. Pouze v jedné jediné skladbě, a to v baladické „On the Heights“, vezme Peirani do úst tenorsaxofon a hraje na něj vskutku procítěně, přičemž emotivní vyhrávky bicích vytvářejí téměř hmatatelné napětí. Hutné spodní groovy sytí intenzivní jazz-rockovou materii v „Air Song #2” a především „Workin´Rhythm“, jež pak vybuchne do rockově vyostřené cody. V nejdelší skladbě alba „Some Monk“ (8:52) si aktéři s kompozicí patřičně hrají – od hororově zbarveného akordeonu v úvodu, přes vagradovaný motiv k free-jazzovému intermezzu, po němž následuje hard-bopová jízda piana a bicích, zakončená silným výbuchem ve stylu King Crimson. Závěrečná „Miniature“ se vrací na počátek, do oné perlivé lyriky, avšak tentokrát zašpiněné elektronickými ruchy a hluky.

Znamenitá deska!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*