„Titor“ je jméno dosud neznámé osoby, které bylo použito na několika elektronických nástěnkách v průběhu let 2000 a 2001 s tvrzením, že se jedná o „cestovatele časem“ z roku 2036. Ve svých sděleních na internetových fórech tato osoba, později známá pod jménem John Titor, uvedla několik předpovědí blízké budoucnosti, počínaje rokem 2004…“ – tolik úvod k českému textu na otevřené internetové encyklopedii Wikipedie. A v roce 2000 začal vystavovat ostravský malíř IVAN TITOR. Pozoruhodná náhoda! Lidská fantazie se dává do pohybu…A zatímco se plnou měrou prokázalo, že John Titor je podvrh, Ivan Titor je reálnou osobou a skutečným věrozvěstem. A ještě jeden podstatný rozdíl: zatímco John Titor chtěl nalézt jen zkázu a zmar, Ivan Titor hledá rovnováhu; rovnováhu mezi realitou a fantazií, mezi technikou a člověkem, mezi živou a neživou hmotou, mezi krásou a ošklivostí. A dává všanc sám sebe!
Tento představitel imaginativního realismu se nyní veřejnosti představuje velkou retrospektivní výstavou nazvanou „Nazemivzetí“ v Galerii Kinský na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí, jež byla zahájena jedinečně vydařenou vernisáží 16.května. Ano, v den, kdy se naši hokejisté utkávali v semifinálovém klání MS s Kanadou, takže vernisáž, jindy záležitost hojně navštěvovaná snoby, lidmi, kteří chtějí být viděni, a těmi, kteří si chtějí zadarmo ukojit mlsné jazyky, dostala komorní náladu a návštěvníci měli najednou k přítomnému autorovi a jeho obrazům úplně nejblíže…
Název „Nazemivzetí“ odkazuje k autorově snaze obrátit divákovu pozornost od virtuálních světů a fiktivních vazeb, které se nás postupně zmocňují, zpět k naší fyzické existenci…Tolik citace z katalogu k výstavě. Tedy další protipól k podvodníkovi Johnovi. Výstava dokumentuje dva hlavní proudy dlouhodobě přítomné v tvorbě Ivana Titora. První z nich představuje obrazy fantazijních geometrických struktur, které jakoby balancují mezi konstrukcí a destrukcí. Autor nechává na divákově představivosti, zdali tyto pevné tvary povstávají z chaosu, nebo se do něj propadají. Nechává diváka v nejistotě, je-li svědkem zrození, či zániku. Druhý proud představuje cyklus autoportrétů. Autor se v nich po svém vyrovnává s vnějšími a vnitřními silami, které ničí citlivost současného člověka k sobě samému Tyto obrazy odrážejí střet jedince s manipulativními systémy o prostor v naší mysli… Tolik vědátorský text v katalogu, přesný, analytický. Ale ty obrazy musíte prostě vidět! O to jde. O nic jiného. Vaše fantazie se dá do pohybu…Máte na to čas do 25.června!
A protože jsem hudební publicista a JazzPort je hudební platforma, hudební konotace jsou přítomny i zde! Z rozhovoru s malířem jsem se dozvěděl, že při tvorbě si rád pouští progresivní rockovou hudbu 60.a 70.let, také hudbu vážnou. Jeho některé obrazy evokují ony gigerovské a´la Emerson, Lake and Palmer, Yes, Genesis, Van der Graaf Generator… náhoda? Již ho oslovily některé thrash a black-metalové kapely a on se jim rozhodně nemíní bránit. A nedávno objevil dokonce kapelu, jejíž název obsahuje jeho jméno – jde o italskou alternativní rockovou kapelu I Am Titor! A když se podíváte na jejich loňský klip, neubráníte se další otázky: Opravdu náhoda?
