Unikátní projekt „DISAPPEARING LANGUAGES“ francouzského umělce, skladatele a antropologa, který si říká KADOSCH, a jeho souboru BabelEyes vydal v podobě CD slovenský label Hevhetia – což považuji za pozoruhodnost číslo 1! Očekával bych spíše francouzské vydavatelství Naïve. Druhou pozoruhodností je už samotný fakt, že se někdo pokouší mizející jazyky z odlehlých oblastí světa zachytit v autentické zvukové podobě, navíc ve spojení s hudbou. Pozoruhodností číslo 3 je ona hudební stránka – základním stavebním kamenem je soudobá komorní hudba! Přesto má album ve finále nejblíže posluchačsky vstřícnějšímu (a tudíž vděčnějšímu) žánru world music…
„V roce 1799 navštívil slavný cestovatel Alexander von Humboldt brazilskou vesnici Maipures. Mezi hostiteli narazil na starého mluvícího papouška. Vesničané nerozuměli tomu, co papoušek říkal, ale věděli, že mluví jazykem kmene Aturés. Jednoho silného národa, který před několika málo lety zcela vyhynul a jeho jazyk zmizel spolu s jeho lidmi. Poslední bytostí, která mluvila tímto jazykem, byl pták…“ Tento pozoruhodný příběh uvozuje projekt autora Philippa Kadosche, zaznamenaný na téměř hodinovém albu s deseti kompozicemi. Ke Kadoschově souboru BabelEyes s královnou brazilské avantgardy Tetê Espindola (soprán, kontraalt) se zde připojil komorní ansámbl Quark Sinfonietta, disponující výtečnými hráči na smyčcové a dechové nástroje, takže 15-ti členný vokálně-instrumentální arzenál s hostujícími domorodými zpěváky vykresluje kompozice vskutku bohatými a svěžími barvami.
Úvodní skladba „Noiram“ vznikla na základě jednoho sumerského klínového zápisu – výrazný smyčcový motiv, rytmus ovlivněný novým tangem, 
umocněným akordeonem (Francois Castiello) a za plného zvuku komorního ansámblu se nade vším klene nádherný ženský zpěv. Espindola evokuje hlas proslulé brazilské indiánky Marlui Mirandy; ale nezní až tak domorodě, zůstává nadále více klasickou zpěvačkou. V některých skladbách pak vokál užívá jako nástroj rovnocenný těm hudebním – např.v glassovsky zabarvené „Amigo“, dedikované Mexičanovi Bruno Denisovi, kde hostuje též belgický jazzový zpěvák David Linx. Píseň „Kaprolin“ zase čerpá ze starobylého jazyka Kréty a s Espindolou tu zpívá francouzská houslistka Rosalie Hartog. V „Mawaca“ se ke zpěvačkám výrazně a místy neobyčejně dramaticky či jímavě přidávají harfenistka Claire Galo-Place a Sandra Moreno s perkusemi. Píseň „Dinikita“, inspirovaná indickou kama-sutrou, je příznačně pojata až eroticky zabarveným vokálem ve vyšších polohách nad minimalistickými fugarami komorního souboru, z nichž se vylupují nádherný fagot, flétna a hřejivé smyčce. Evokacemi šamanismu a rozkoší surrealistických milenek vzrušivou kompozici „Sadis Magicus“ zdobí pestré instrumentální vyhrávky, svižně frázovaný i odstíněný zpěv a výtečné akordeonové sólo. V „Toy Dance“ lze vystopovat názvuky Stravinského Svěcení jara a s Espindolou si tady s chutí zazpívá rozverná Dani Black. Skladba „Indiu“ se vrací do Indie, ale v souvislosti s Amazonií; traduje se totiž, že Ganéša, hinduistický bůh s hlavou slona, reinkarnoval v Indiány kmene Tupi, jenž se vzbouřil proti kácení amazonského pralesa. Espindola zde 
zpívá za doprovodu nejen Quark Sinfonietta, ale také příslušníků tohoto indiánského etnika. Maně se nabízí srovnání s hudbou brazilské skupiny Uakti, jež spolupracovala např.s Glassem („Aquas da Amazonia“); Kadoschovi se ale podařilo vytvořit přirozeněji fungující fúzi. Jímavě lyrický kus „Gliss“, vycházející z jazyka Inuitů, je věnován francouzskému jazzovému pianistovi Danielu Goyoneovi (viz.naše recenze) – intimní doprovod violoncella je posléze gradován smyčci, klarinetem a flétnou, a to s poměrně ostrými, dramatickými ostny. Album vrcholí závěrečnou kompozicí „Unicorne“, inspirovanou bájným jednorožcem, zpívajícím na hvězdné obloze zapomenutými jazyky – zde opět dominuje Espindola se sborem domorodců a Castiellův akordeon.
Nerozpakuji se označit tuto nahrávku výrazem výjimečná, a tudíž pasovat toto CD na jedno z dosavadních Alb roku…
