plV královéhradeckém rockovém klubu U Cikána vystoupila 2.května brněnská art-rocková legenda PROGRES 2. A to ve své nejsilnější sestavě, to jest Zdeněk Kluka (bicí, zpěv), Pavel Váně (zpěv, kytara), Pavel Pelc (baskytara), Miloš Morávek (kytara) a Roman Dragoun (zpěv, klávesy). Kapela, jejíž kořeny sahají až do roku 1968 (Progress Organization), a pak přes Barnodaj (pod tímto názvem na přelomu let 1976/1977 natočila slavné album „Mauglí“, jež vyšlo o rok později) přijala ve druhé polovině roku 1977 stávající název Progres 2. A přišel čas první české rockové opery „Dialog s vesmírem“ (s ní vystupovali do roku 1980), na kterou navazoval další ambiciózní projekt – „Třetí kniha džunglí“ (do roku 1983). Trilogii pak uzavřela další kocepční deska (a koncertní program) „Mozek“ (1984). A právě na oněch čtyřech jmenovaných albech bylo postaveno nynější vystoupení kapely Progres 2.

Tolik suchá faktografie. Protože to, co se odehrálo v klubu U Cikána toho květnového večera, bylo vlastně něčím zázračným. Vrátil jsem se o 37 let zpět, do novoborského kina, kde jsme my všichni s otevřenými ústy a napjatýma ušima sledovali „Dialog s vesmírem“. A nyní, kdy se zdálo, že už jsem já i moji generační vrstevníci jaksi okaralí, tak zčistajasna hudba Progresáků znovu udeřila s plnou silou; dostal jsem zásah na srdeční komoru…a přiznám se bez mučení, že když Pavel Váně spustil „Píseň o jablku“, tak jsem se slzám prostě neubránil. Protože poznání, že v životě ještě něco funguje, že kvalita zůstává neměnná, že píseň sice nedokáže změnit svět, ale člověka činí alespoň na okamžik šťastným. A ten střípek štěstí vydá za všechna třpytivá zrcadla světa vůkol…

Po úvodní trojici písní z alba „Mozek“, zpívaných s vervou Zdeňkem Klukou (obvzláště „Kdo je tam?“ vyzněla hodně sugestivně), zazněly v podání Pavla Váně „Mauglí“ a „Štěstí“. Váně se teprve rozezpívával, takže v jeho případě to ještě nebylo ono. Kdo však vokálně exceloval, byl Roman Dragoun – ten vystřihl sólově, jen se svými klávesami, nádhernou píseň „Zdroj“ (z alba příbuzné kapely Futurum „Jedinečná šance“ z roku 1987). Také odzpíval v sérii čtyř skladeb z Třetí knihy džunglí vynikajícím způsobem „Svět džungle“ a Váně se definitivně chytil ve vypalovačce „Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce“. K parádním kytarovým sólům se rozehrál Morávek, Kluka bubnoval úderně a přesně, tradičně bez exhibování, Dragoun vše zaplavoval sytými syntezátorovými a varhanními barvami či perlivými tóny piana. Koncert pak doslova vyvrcholil pěticí nejsilnějších písní z Dialogu s vesmírem – třeba „Píseň o jablko“ ozdobil flétnovým sólem Kluka a mimořádně vydařeným kytarovým sólem pak završil Váně, který se vyznamenal samozřejmě i jako zpěvák, Kluka pak v roli zpěváka exceloval ve vypjaté skladbě „Planeta Hieronyma Bosche II.“, kde se zpívá „…nám vládne král/má jméno Heroin…“; navíc se zde naplno projevila další silná zbraň Progres 2 – společný vokál, který dokáže již tak mocnou sugestivitu projevu ještě více umocnit!

Naštěstí kapela rozjíždí česko-slovenské turné – nejbližšími koncerty, které můžete navštívit a zažít tak neutuchající jízdu art-rockových králů, jsou: 15.května Brno (v Sono jako předkapelu Nazareth), 22.5. Nové Město nad Váhom (Blue Note), 23.5. Nitra (Music a Cafe), 12.června Broumov (Underground Klub), 13.6. Kadaň (open-air Party na Františkánu), 26.6. Chlebičov u Opavy…

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.