Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Sakra vydařený debut Personal Highway
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Overall Score

Jak už jsme informovali, pražská kapela PERSONAL HIGHWAY vydala ve vlastní režii debutové album, opravdu netrpělivě očekávané – vždyť tuhle pětici předcházela vskutku výtečná pověst! Čtěte zde.

A s potěšením hned úvodem předesílám, že album nezklamalo. Lídr kapely a výsostný autor hudby, bubeník Michael Nosek, prokázal schopnost napsat kompozice, na jejichž melodických a riffovitých nápadech dokáže Personal Highway jako celek vystavět aranžérsky košaté monolity. Myslím, že tento fakt nijak neumenšuje evidentní čerpání inspirace především ve skandinávských nu-jazzových vodách (Jaga Jazzist, Dan Berglund a samozřejmě projekty bubeníka Magnuse Öströma). Včetně občasných výletů do světa progresivního rocku (např.King Crimson). Nosek se na albu podepsal zároveň jako autor cover-konceptu a spoluproducent, podílel se také na mixu a masteringu. Nepřehlédnutelné jsou mistrovské, vesměs černobílé fotografie Barky Fabiánové, jež zdobí nejen obal vnější a vnitřní, nýbrž i rozkládací booklet. Svým nesporným existenciálním a industriálním nábojem, kdy cítíte člověka jako ohrožený druh a zároveň ničitele životního prostředí, kongeniálně doplňují samotné hudební vyznění. A to mělo být varující, až burcující. Což se stalo, i když občas příliš popisně, prvoplánově.

albumPětičlennou kapelu tvoří vedle Michaela Noska (jinak Eggnoise, Maraca apod.) hráč na klávesové nástroje Jan Aleš (hraje třeba u Laca Decziho a Marty Kloučkové), kytarista Antonín Dlapa (m.j.Voilá), basák Ondřej Hauser (např.hip-hop jazz v souboru Anthony Dee) a klávesista i basák Matěj Černý (hraje třeba s Lucií Šoralovou, Štěpánem Markovičem, Tomášem Jochmannem a Michaelem Wróblewskim).

Jednaapadesátiminutové album obsahuje sedm skladeb. Úvodní miniatura „In“ nás zavede do erupce elektronických dronů, ruchů a zářezů, z nichž se posléze vyloupnou tóny piana a kytary. Po rytmickém zintenzivnění přichází „Aborted Passions“, šest a půl minutový majstrštyk. Po silně narockovělém úvodu posluchače přepadnou nu-jazzové kontrakce; dynamické, výrazové a strukturální proměny jsou sice pozvolné, ale o to ústrojnější a náladotvornější. Samozřejmě v závěru nechybí patřičně intenzivní rytmická gradace. „Apprehension During Light Blue Flight“ představuje desetiminutový tok a´la Jaga Jazzist (především okolo alba „The Stix“) – lyrický úvod vyvrcholí niemenovsky zabarveným syntezátorem, kytara vše začne zahušťovat, minimalistická ostinata pak rozkvetou v art-rockové objetí, v hororově-alienovských mlhách houstne napětí, nálada pak zkrystalizuje nádherným partem trubky hostujícího Jana Přibila a vše vyvrcholí umně vygradovanou multitónovou masou. Rockově hutným, ale zároveň barevným zvukem ozdobená skladba „Phase 2 Phase“ vyvrcholí zvukomalebným kytarovým sólem a zintenzivněním až do hard-rockových riffů. Následující dvě pomalejší kompozice bohužel poněkud zaostávají, neboť nepřinášejí nic překvapivého, dokonce je jejich tok předvídatelný, i když příjemný – mrzí mne to především u „Emergency Call“, kde jsou ony jasné naturální zvuky (zpěv ptáků, zvuky džungle, v závěru městský ruch) příliš okaté a hlavně…zbytečně dlouhé. To bych opravdu přenechal oněm zástupům sterilních new-ageových tvůrců. V „Lonesome Dying“ sice hostuje s naprogramovanými vrstvami Ondřej Galuška, Noskův kolega z Eggnoise, ale nijak zvlášť to skladbu neobohacuje, určitě ne něčím překvapivým. Naštěstí finálovým trackem je nejdelší (10:26) a zároveň nejúžasněji zahraná skladba „Age V.“, ve které posluchače čekají pravé žně pestrých melodických pláství, překvapivých zvratů a změn, výrazných motivů a riffů běžících či převalujících po minimalistickém podloží, s podmanivými vyhrávkami a sólem kytary, završených poté erupcí bicích.

Tomuhle říkám sakra vydařený debut!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*