Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Jazz z magické krajiny Sintra podruhé
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.3Overall Score

Po více než třech letech se vrátil portugalský RICARDO PINTO QUINTET k zamýšlené trilogii, nazvané Sintra Project. Po debutovém albu z listopadu 2011 vychází nyní opět na digitálním lisabonském labelu FEWG_records druhé pokračování, a to pod titulem „LANDSCAPE“.

Sintra je město a oblast na západě Portugalska, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Tato krajina, plná klášterů, kostelů a hradů působí až mysticky a obestírá ji také vzrušující tajemství úsvitu portugalských dějin. „V tomto místě jsem se narodil, vyrůstal v muže a v hudebníka,“ vyjádřil se trumpetista a skladatel Ricardo Pinto. A z magické Sintry pochází nejen on, ale též další členové jeho souboru: pianista Luís Barrigas, kontrabasista (žák Davea Hollanda) André Rosinha, bubeník Rui Pereira a znamenitý altsaxofonista Bruno Margalho, absolvent londýnské Goldsmith College (a na londýnské scéně setrval v letech 2000-2004, přičemž koncertoval a nahrával třeba s Jonnym Phillipsem, Tomem Herbertem, Christianem Brewerem, Damonem Brownem či Mikem Kingem), nyní kromě jazzu pěstuje doma také pop (doprovází v Lisabonu usazenou britskou zpěvačku Zoey Jones a je členem skupiny Náufragos).

coverHudba na albu „Landscape“ byla konkrétně inspirována scenérií paláce Quinta da Regaleira, vyznačující se až mystickou atmosférou. Ta se samozřejmě musela odrazit i do oné neopakovatelné směsi nu-jazzu, současného komorního jazzu, hard-bopu, rocku a filmové hudby. Každá z devíti kompozic je postavena na výrazném motivu, dechových sazbách, doprovodných riffech a rytmickém proudu syceném často groovy. Ricardo Pinta se netlačí do sólových chorusů za každou cenu, přenechává dostatek prostoru především saxofonistovi. Výrazným rytmickým spodkem nu-jazzově nekomplikované svižnosti vás okouzlí hned úvodní track „Senhora do Monte“. Hodně tu dává o sobě vědět pianista Barrigas. Akustické piano pak vymění za elektrické v následující skladbě „Acabou por Nao Acountecer“, která tak získá hustý fusion kabát, z něhož se vyloupnou sóla. V kompozici „Rom“ kraluje hutný zvuk a vynikající plnokrevné sólo lídra. Balada „Por Outro Lado“ s elektrickým pianem nejprve vygraduje v jazz-rockový monolit, který se posléze rozdrolí v sóla včetně melodicky košatého kontrabasu. V „Cloudy Sky“ dojde nejen na nu-jazzovou přímočarost, ale v závěru též na free-jazzovou rozvolněnost. Nejvíc se mi ale líbí poslední tři skladby – zvláště lyrická, umně propracovaná a dynamizovaná kompoziční perla „Dragonfly“ s davisovskou trubkou. Na ni pak naváže výrazově proměnlivá nu-jazzová svižnůstka „Longe“ a zlyričtělá coda v podobě minimalisticky pojaté titulní skladby.

Digitální album lze stáhnout například zde:

A zde ochutnávka:

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*