Slovo ARARUR označuje místo, kde se myšlenky a vzpomínky rozpouštějí do přítomného okamžiku. Jmenuje se tak i portugalská skupina, jež ve své hudbě mísí moderní jazz, tradiční bossa-novu a portugalskou populární hudbu včetně fado. Nejvýznamnější místo v jejich tvorbě proto nezaujímají instrumentální kompozice, ale písně s poetickými texty v portugalštině. Skupinu Ararur tvoří především autorská dvojice António Silva (skladatel, kytarista) a Ángela Maria Santos (textařka, zpěvačka), doplněná trojlístkem výtečných jazzových instrumentalistů: João Capinha (saxofony), Francisco Brito (kontrabas) a João Rijo (bicí, perkuse). V lednovém čísle prestižního britského hudebního časopisu New Musical Express byla tato skupina zařazena mezi 50 nových kapel, které si v roce 2015 zamilujete. A jak se v jednom z nedávných rozhovorů vyjádřil Silva, rádi by v letošním roce vydali nové album…
To předchozí album, debutové, vydala skupina v roce 2013. Vlastním nákladem. A hned vyhrálo na 13.ročníku Independent Music Awards jako Nejlepší jazzově-vokální album roku! (Mimochodem – mezinárodní porota, složená z hudebníků, zástupců vydavatelství, promotérů a žurnalistů vybírala mezi nahrávkami takových osobností, jako třeba Suzanne Vega, Laurie Anderson, Joshua Redman, Arturo Sandoval, Chris Wood…) Píseň „Ela“ byla navíc nominována na Nejlepší vokální počin, jenže vítězství jí těsně uniklo. Album i píseň pak ale svorně zvítězily v hlasování posluchačů z celého světa! Silva a Maria byli ve své domovině zvoleni za Young Creaters 2013 a reprezentovali Portugalsko na VI.Bienále mladých umělců z CPLP (tj. Společenství portugalsky mluvících zemí), které se konalo v Brazílii v prosinci téhož roku. Vskutku mimořádně úspěšný rok!
Přesto je vydání druhého alba i po dvou letech od takového triumfu nejisté, jde zatím jen o přání. Je to k nevíře, že se kapela nedostala do hledáčku nějakého renomovaného vydavatelství!
„Živé hraní a vyučování hudby je naším hlavním živobytím. Co se týče hudebního průmyslu, nemůžeme předvídat budoucnost. A proč taky? My se jen musíme snažit dělat nejlépe to jediné – hrát. Byznys nelze pochopit. Nelze pochopit mnohé volby vydavatelů a preference,“ řekl k tomu v nedávném rozhovoru Silva. Ale přesto věří ve smysl vydávat fyzická alba.
„Digitální singly a EP, které nyní zaplavily internet, nejsou, doufám, tou budoucností. V našem případě je regulérní album cennější, přináší nám větší uspokojení, když máme pocit, že ty naše skladby jsou pohromadě, vytvářejí nějaký celek, jsou zároveň uměleckým artefaktem.“
Podívejme se na ono eponymní album „Ararur“ blíže. Oceněná píseň „Ela“ představuje jednu výraznou tvář skupiny – jde o nesmírně jímavou píseň, sycenou fado, v níž nejčistěji krystalizuje podmanivě lahodný hlas zpěvačky, navíc umocněný hluboce tesknou violou.
Podobně zní též „Fado André“ (až toužebně tesklivé) a závěrečná šest a půl minutová balada „Memória Perdida“, tentokrát silně najazzlá a s patřičně nádhernými instrumentálními sóly. Zpěvačka však umí také navodit až eroticky dusivou atmosféru hlasem pohanské bohyně – úvodní „Archaiko“ (zároveň nejdelší track alba – 7:31) je toho zářným příkladem. Samozřejmě se zde dostávají ke slovu v sólových partech saxofonista (ten střídá sopránku, altku i tenor), kytarista a opravdu excelentní kontrabasista. Zpěvačka umí i svižně frázovat a nabudit energii, jako je tomu v písních „Rosalina“, „Festa“ a „Terra“. Posledně jmenovaný song, s výraznými perkusemi, nevznikl na její text, ale jde o zhudebněnou báseň současného angolského spisovatele, který si říká Ondjaki. (Jen pro zajímavost – tohoto autora před třemi lety zařadil prestižní britský list The Guardian mezi pětici nejlepších afrických spisovatelů současnosti.) A pak jsou tu znamenité instrumentálky, kde zpěvaččin hlas slouží jako další nástroj, většinou pro podmalbu – „Ogma“ pracuje s výraznými groovy, „Dee“ je melodická balada, v níž kraluje kontrabasový part, kompozici „Faz de Conta“ vévodí bubeník a vynikající tenorsaxofonové sólo.
Ostatně, můžete posoudit sami, nakolik je toto oceněné album opravdu výjimečné, a to zde: