Narodil se 21.srpna (ale v roce 1981), hrál v televizním seriálu „Zdivočelá země“ a hrál také pětistrunné banjo v jablonecké bluegrassové legendě Modrotisk, v roce 2008 skončil druhý v pěvecké soutěži X-Factor, účinkoval v muzikálu „Kudykam“ autorské dvojice Horáček&Hapka. A vykročil též vstříc jazzu – v loňském roce natočil s Benkovým kvintetem vydařené album „Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha“. Sázka na jistotu? Ne tak v tomto případě. Jazzové úpravy tuctu již v podstatě zlidovělých písní jsou mnohdy opravdu netradiční, a to nejen po harmonické stránce. Matěj Benko a Miroslav Hloucal ve svých aranžích přistoupili k tomuto materiálu opravdu z gruntu nově, přesto s vhledem a kongenialitou. ONDŘEJ RUML vystoupil s tímto programem na letošním festivalu Jazzinec v Trutnově, ale pouze v triu a ještě s dalším překvapením, a to ve vyprodané Koncertní síni Bohuslava Martinů dne 26.února.
Zpěvák Ondřej Ruml, pianista Matěj Benko a kontrabasista Rosťa Uhrik, „Tři strážníci národního hudebního pokladu“, jak je vtipně nazval dramaturg festivalu Tomáš Katschner, dokázali především bavit posluchače (a diváky). Ruml při zpěvu seděl a hrál na perkusivním nástroji cajón (a za častého doprovodu zvonkohry chimes i činelu a metličky), plné nasazení tria bylo evidentní, a tak úvodní set čtyř písní Osvobozeného divadla dopadl více než sympaticky („Klobouk ve křoví“, „Tmavomodrý svět“, „Stonožka“ a „Svítá“). Poté Ruml osaměl, aby se blýskl umně sestaveným one-man show, jež se skládalo mimo jiných z hitu „Hit the Road Jack“ (Ray Charles), vokálního uchopení instrumentálky „Ossian“ banjisty Luboše Maliny, převedení již profláklého McFerrinova songu „Don´t Worry Be Happy“ do moll, r´n´b úpravy Stingovy písně „Rise And Fall“ (tak, jak to udělal Craig David) a mistrného uchopení taktéž stingovky „Englishman In New York“ (včetně jazzově instrumentální střední části). Ruml si vypomohl samozřejmě elektronickými mašinkami, kterými živě samploval nejrůznější podoby vlastního vokálu. Pak se vrátili spoluhráči, aby vystřihli do soulové balady upravenou ježkárnu „Nebe na zemi“, kde nechyběla excelentní sóla klavíristy a basisty. Po „Potopě“ následoval dle mého vrchol večera: Benkem jedinečně zaranžovaný flák „Život je jen náhoda“ – emotivní, vášnivá, bluesově narativní, přesto nesmírně citlivá balada par excellence! Zazněl ještě rozverně zazpívaný „David a Goliáš“ a jazzový standard „Me And Mrs.Jones“ s obstojným scatovým partem. V samotném závěru (již jako přídavek) Ruml pobavil posluchačstvo pomocí svých mašinek a dětské písně „Skákal pes“, kterou pustil pozpátku a vznikl tak jakýsi ugrofinský popěvek, na jehož základě vystavěl vokálně-hereckou etudu s dvojící soupeřících maďarských zpěvaček.
Trojice aktérů si při děkovačce vysloužila standing ovation. Zaslouženě. Neboť svým výkonem nejen povznesla, ale také notně pobavila. Té zábavy bylo sice více, ale proti gustu žádný dišputát…
(autor fotoreportu: Miloš Šálek)