Rád upozorňuji na domácí nahrávku, která vyšla na konci loňského roku, neboť by byla škoda, aby se o ní šířeji nevědělo. Protože takhle dobrý a neotřelý mix soulu, hip-hopu, elektronické taneční hudby, acid-jazzu a undergroundu se hned tak neslyší, a nejen u nás. Všechny tyto prvky se slily v termín acid-soul, kterým svůj elastický styl označila dvojice LAMRAM & SICOMAN z Brna, a to na albu „Černočerná“.
Album vznikalo dva roky (v letech 2011-2013), autorem textů všech osmi písní je Lamram, hudby pak Sicoman. Ten se však vydání alba nedožil. Pod tímto pseudonymem se skrývá talentovaný skladatel elektronické hudby Libor Ocásek (album je mu také dedikováno), jenž v únoru loňského roku tragicky zahynul ve věku 34 let. „Dlouho jsem pak ty naše rozdělané věci nemohl poslouchat, aniž by mě to uvnitř svíralo,“ nechal se slyšet jeho souputnik Jan Lamram. „Musel jsem nějaký čas počkat, poodstoupit. I proto ta prodleva.“ Tohoto muzikanta možná znáte jako sólového písničkáře s kytarou, a nebo aktéra různých multižánrových projektů, ať už se jedná třeba o trip-hop dub Massive Mustache či alternativní kapely Česnekový hlavy a Ples v opeře.
Jednotícím prvkem alba je pestrost, přičemž každá skladba má nějaký výrazný a neotřelý nápad. Ale přitom – a to je nejdůležitější – každá píseň i celé album drží pohromadě, nic z něj netrčí, tvůrci měli jasnou představu, jak má jejich hudba znít. I ten odstup, ale také samotná tragédie, se na výsledku podepsaly – prostě je znát, že ta hudba je opravdová, upřímná, neuvařená jen z vody. Je prožitá. Umocněná také tím, že texty občas připomenou Pavla Zajíčka z DG-307…
Ale hudebně jsou Lamran a Sicoman přece jen jinde. Soulová vypjatost, výrazný refrén, hip-hopový polorecitativ, rockově svěží kytarový riff, nu-jazzový spodek, prvky ambientu i noise, techno, drum´n´bass, house, dokonce elektronický experiment a´la Cabaret Voltaire či Art Of Noise – to všechno na albu najdete! Včetně do gotického romantismu zabarvený zpěv, evokující brněnskou rockovou legendu Bratrstvo, nebo temné písničkářství Ravena či to současné alias Kyšperský z (taktéž brněnských) Květů.
Nechte si naskakovat husí kůži při „Blues starý popelnice“ („…jsou prostě věci/který nepochopíš…“), „Seděla na baru“ („…připálil si cígo/jak pohřební svíci…“), „Černočerná“ („…ani vírou džbánu naděje…“), „Břehy“ („…co jsme ti navařili/sám si sníš…“), „Nevidím“ (s kyvadlem pohlaví, kde „…lásku si nevymyslíš…“)… Sice vám bude smutno, ale tak nějak chlapsky, odhodlaně!
Album je k mání (k poslechu i ke stažení) zde: