Zrodil se nový Najponk!
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7Průměrné skóre

Na konci loňského roku vydal NAJPONK na labelu Animal Music album pouze se sólovým klavírem. Jmenuje se „A Child Is Born“ a odkazuje k narození jeho syna Benjamina (před rokem a čtvrt). V této souvislosti rád uvedu, kdo je matkou: naše přední cembalistka Monika Knoblochová, kterou obdivuji za mistrné interpretace soudobého repertoáru, např.skladeb Bohuslava Martinů a Jiřího Temla…

Najponk ve svém 49 minutovém sólovém hraní naplno dokazuje, že ačkoli je zavilým jazzovým tradicionalistou, jenž ctí swing, bop a blues jako základní, v podstatě archetypální materii jazzu, dokáže být navýsost moderním pianistou, a nejen to – on je vypravěčem příběhů, (jazzovým) povídkářem velikosti Saroyana (každý nechť si zvolí toho svého). Najponk se drží narativního způsobu klavírní hry, a to výhradně přes melodickou linku, kterou nerozbíjí ani nerozvíjí, není pro něj odrazovým můstkem pro improvizační eskapády, s nástrojem nesvádí souboj, kdo s koho, nehraje jako utržený ze řetězu, každý tón, každý úhoz je pro něj nositelem melodického i výrazového sdělení a emoce. Ty jsou vzhledem k otcovské radosti (a hrdosti) převážně vřelé, cituplně něžné, všeobjímající, také užaslé…

najponk-a-child-is-bornZ 18 tracků, zbytečně nenatahovaných, je 14 standardů doplněných čtyřlístkem Najponkových autorských skladeb. Ty samozřejmě vyjadřují jeho vztah k synovi („Blues For Benjamin“, „Another Blues For Benjamino“), a to skrzevá bluesovou radost (to není oxymóron), zatímco ve „Waltz For Platka“ cítím až průzračný milostný cit (vpravdě chopinovské velikosti) a „Blues For Bix“ odkazuje k legendárnímu bílému jazzmanovi Beiderbeckovi, který se v pouhých 28 letech paradoxně stal obětí prohibice (upil se k smrti nekvalitním alkoholem). V reinterpretaci (nejen) jazzových standardů přistupuje Najponk jako k písni, pokud to píseň původně byla, to znamená, že příslušná skladba nepůsobí jen jako instrumentálka – nejzářnějšími příklady budiž „In the Wee Small Hours Of the Morning“ (Frank Sinatra), „Eleanor Rigby“ (Beatles), „I´m Afraid The Masquerada Is Over“ (Sarah Vaughan, Etta James) a „I Wish You Love“ (Charles Trenet), kde je klavírní tón roven lyrice slova. To se týká i titulní, původně vánoční skladby Thada Jonese „A Child Is Born“. Ale dokáže se vyjadřovat i jinak – třeba ve svižné countryovce „You Are My Sunshine“ swingově frázuje podobně jako Oscar Peterson (mimochodem Najponkův iniciační pianista), přičemž nezapomíná na proměnlivou dynamiku a pozvolné posuny ve struktuře, z melodie Methenyho balady „Question And Answer“ pak s melancholií (nikoli však smutkem) vybrousí zářivý démant, Jobimovu latinu „Caminhos Cruzados“ ovoní šansonem a melancholií fado, podobně jako Keith Jarrett zhušťuje hudební tok v „If I Should Lose You“. Po Georgu Shearingovi a Billu Evansovi výsostně uchopil lyriku „I Hear A Rhapsody“, virtuozitu jako výrazový prostředek (což nebývá často totéž) projeví naplno v „You Can Depend On Me“ (a Earl Hines by zatleskal). Album vrcholí dvojicí neobyčejně silných monkovek – ve svižnější „Straight No Chaser“ Najponk vypíchnul bluesovou linii (a povšimněte si té dramatické cody!) a závěrečnou „Ugly Beauty/Pannonica“ interpretuje spíše jako lyrickou sonátu – nutno dodat, že onou ošklivou kráskou je míněna Kathleen Annie Pannonica de Koenigswarter z rodu Rothschildů, ve světě jazzu známa jako Bebopová baronka, jakási jazzová patronka, ochraňující Charlieho Parkera a Thelonia Monka…(A že ji tito dva potřebovali jako sůl!)

Našeho Najponka nechť ochraňuje sám Pánbů!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..