Když britští jazzoví progresivisté dělají písničky I.
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Průměrné skóre

Britský label Edition Records dává o sobě čím dál halasněji vědět! Počátkem února vydává dokonce nové album finského trumpetisty Pohjoly (ty předchozí dva tituly vyšly u mnichovského Actu), a tak není divu, že se tento jazzový génius ze Skandinávie mihnul jako host na čerstvém EP kapely Slowly Rolling Camera. Zatím posledním vydavatelským bonbónkem je pak CD formace Blue-Eyed Hawk. Oba soubory mají leccos společného: výrazný ženský zpěv a dvě podoby fúze trip-hopu a jazzu, vesměs hrané představiteli progresivivní improvizační a jazzové scény na britských ostrovech.

Skupina SLOWLY ROLLING CAMERA je z Cardiffu a založil ji v roce 2013 welšský jazzový pianista Dave Stapleton. Tady samozřejmě hraje elektrické klávesy a syntezátory a doplňují ho zpěvačka a textařka Dionne Bennett, bubeník Elliot Bennett a Deri Roberts, zvukový umělec (živá elektronika), trombonista a zároveň producent poslední nahrávky – EP „INTO THE SHADOW“. Jejich inspirace v soundu Cinematic Orchestra, 4Hero, Portishead či Massive Attack zde je oproti únorovému debutovému albu (které mimochodem produkoval Andy Allan, producent alb dvou posledně jmenovaných) více najazzlý a soulovější. A to díky také hostujícím muzikantům, mezi nimiž najdete kytaristu Stuarta McCalluma (ten též cover Slowly Rolling Cameraposiluje koncertní sestavu Cinematic Orchestra), saxofonistu Bena Waghorna, znamenitého kontrabasistu Aidana Thornea, již zmíněného trumpetistu Verneriho Pohjolu a též komorní smyčcovou sekci. Pokud toto EP předzaznamenává regulérní druhé album, máme se vskutku nač těšit – úvodní kompozice „River´s End“ (9:53) naplno ukazuje schopnost kapely tvarovat mnohovrstevnatou hudební hmotu a použít při tom jímavě i emotivně pojatý soulový feeling černé zpěvačky, jazz-rockově hutný rytmus, nu-jazzový kabát, z jehož jedné kapsy čouhá sax a nadýchaný kontrabas, z druhé drsná elektrická kytara, a to vše graduje ve vokálně-instrumentální erupci soulově trip-hopových mračen. Následující „Into the Shadow“ má naopak přehlednější, rockovější a zároveň soulovější formu, oblaženou perlivým elektrickým pianem a vlnami smyčců, korunovanou pak sólem jazz-rockem sycené kytary. Kapela umí baladicky zjemnit – viz.nasoulovělá jemnůstka „Anne“, což je reprezentativní ukázka citlivě vystavěné písně. Závěrečná, elektronicky zastřená trip-hopově baladická píseň „Riga“ (5:20) s drsně nu-funkovým zlomem a excelentním sopránsaxofonovým sólem minialbum uzavírá a dává tušit věci příští…

Into the Shadow by Slowly Rolling Camera

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..