Druhé Duology tentokrát cele kytarové
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.3Průměrné skóre

Přesně před rokem jsem tady recenzoval první album galicijského kytaristy Marcose Pina v rámci jeho projektu Duology a je tady pokračování – MARCOS PIN tentokrát „DUOLOGY – TAKE A SECOND“ natočil s kytaristou. Je jím jeho dlouholetý kamarád TELMO FERNANDEZ, nyní působící více ve Spojených státech. Album, které vychází vlastním nákladem oficiálně až 2.února, má Jazzport možnost recenzovat jako první…

Telmo Fernandez je kytaristou, jenž si rád zahraje s dalším kytaristou v duu (nejčastěji to bývá Peter Georgiev, původem Bulhar, nyní usazený v New Yorku). Objevuje se též v triích a kvartetech varhaníků (Phil Wilkinson, Brian Charette) či saxofonistů a flétnistů (např.Chip Wickham). Jeho styl je více robustnější, jaksi ostřejší, čerpající spíše z odkazu Granta Greena (na nahrávce je slyšet zleva), zatímco Marcos Pin (vpravo) vychází více ze stylu Wese Montgomeryho (a je tam hodně slyšet i raný George Benson).

a0274840609_10Všech sedm položek alba jsou standardy. Úvodní pecku „Old Folks“ hráli snad všichni jazzmani světa, naše dvojice k letitému kusu (1938) přistupují s moderním jazykem, přičemž Pin je jemnější, niternější, spoluhráč o poznání robustnější a přímočarejší. „Nica´s Dream“ napsal v roce 1956 Horace Silver a oba protagonisté zvýrazňují latino rytmus, nad nímž hrají střídavě pestrá sóla – Pinův výraz je bohatší, tvárnější, měkčí, ale Fernandez ho doplňuje energičtějším tahem. A tímto způsobem pokračují i v dalších skladbách. Chytlavou baladu „I Wish I Knew“ (1945) střídá bluesově uchopená ellingtonovka „Things Ain´t What They Used To Be“ a jedna z nejhranějších jazzových balad „Polkadots And Moonbeams“, z níž kytarový majstštyk kdysi učinil Wes Montgomery – oba Španělé ji zahrají obstojně a s přihlédnutím ke svému vzoru. Po svém ale přistoupili k hitu „Cry Me A River“ (v roce 1953 jej napsal Arthur Hamilton) – spíše jako folkaři, navíc ještě s bluesovým feelingem. Kolekci standardů uzavírá přeslavný oplodňovák „I Fall In Love Too Easily“, ve kterém jakoby vzdali hold jinému kytaristovi, jenž v devadesátých letech tuto perlu z roku 1944 hrával: Ralphu Townerovi. Ovšem s montgomeryovskou příchutí…

Zde jsou dvě k poslechu uvolněné skladby z tohoto alba:

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..