Nemusíte čekat na Zaz, je tady Voilà!
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7Overall Score

V roce 2010 hledala slovenská muzikálová zpěvačka muzikanta, nejlépe akordeonistu, který by ji doprovázel při zpívání francouzských šansonů. Nakonec Zdenka Trvalcová a Michal Mihok (ten vedle akordeonu hraje ještě na klávesové nástroje) založili společně s dalšími studenty Ježkovy konzervatoře v Praze kapelu Voilà! Pětičlennou sestavu doplňují kytarista Antonín Dlapa, kontrabasista Miloš Klápště a bubeník Jan Chalupa. Na konci roku 2014 kapela vydala vlastním nákladem debutové album pod názvem „DÉCOLLAGE“. Už obal zaujme na naše poměry neobyčejně zdařilým výrazným výtvarným pojetím, korespondujícím s názvem desky – autorem designu a foto je Ivo Kiapeš.

K titulu desky se Trvalcová vyjádřila takto: „Mimo jiné je to výtvarná technika, při níž rozeberete dílo na jednotlivé fragmenty a následně je poskládáte dohromady. Podobnou technikou jsme kdysi rozebrali a znovu poskládali známé francouzské písně, zejména šansony od Edith Piaf, a v průběhu let jsme podobným způsobem upravili i naše první autorské písně…“. V drtivé většině jde o autorství Trvalcové (v několika případech je uveden jako spoluautor Mihok a několik textů je převzatých) a z jedenácti písní jsou tři coververze slavných písní z repertoáru Edith Piaf („La Vie en Rose“, „Chudák Jean“) a Michela Bergera („Ella Ellel´a“), předčasně zesnulého písničkáře (v roce 1992 dostal ve věku 45 let infarkt při hraní tenisu). Ale v jakých úpravách! Album není příliš dlouhé, ale na ploše 37 minut a 20 vteřin se toho děje tolik, že si troufám dokonce tvrdit, že kdyby byla kapela francouzská a měla by za sebou mocný a šikovný marketing, tak by byla hudební senzací roku a ze Zdeny Trvalcové by byli všichni paf stejně, jako ze Zaz! Za hudební pestrostí se skrývají také hostující muzikanti (napočítal jsem jich celkem osmnáct, ale jen několik jich slyšíte víckrát než jednou či dvakrát).

vo-cover_001V podání kapely Voilà! dostal francouzský šanson jazz-rockový kabát, ale to by bylo příliš jednoduché vyjádření. V každé písni je nějaký neotřelý nápad, kapela pracuje s proměnlivým výrazivem. Nakřáplý, ale přesto sytý a hutný zpěvaččin hlas (s vynikající francouzštinou) umocňuje tu najazzlý akordeon a zvuk psacího stroje (úvodní „La Vie en Rose“), reggae sycený rytmus a citace z Doors a jejich Jezdců bouře („James Dean From Berlin“), gypsy-swing s parádním altsaxofonovým sólem Jana Feča („Děti/Les Enfants“), rozvolněný, až snový part s trombonovým sólem Štěpána Janouška („Ibiza“), narockovělá svižnůstka se smyčcovým kvartetem a hostující trubkou Oskara Töröka („Flip-Flops“), rozverné, až divoké dechy s free-jazzovou erupcí („Neapolská“), lyrická harfa slovinské Uly Mlakar (jímavá balada „Il Retourne a la Mer“), výrazné pletivo perkusí Víta Halšky („Ella Ellel´a“), vlivy klezmeru („L´amour“) či taneční šraml z pařížského podsvětí, i s klarinetem Jana Feča (závěrečný track „La Femme du vent“) a tak dále…uvedl jsem pouze některé z hudebních fines a lahůdek, jež z alba zaznívají.

Tak tomu říkám překvapení roku! A nejvydařenější letošní domácí debutové album!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*