Romantický klavír po australsku
zvuk
hudební úroveň
obal desky
3.9Overall Score

Pamatuju si, jak mi táta vyprávěl, že jazzoví fanoušci, včetně něho, nikdy neodpustili nesmírně talentovanému Maláskovi jeho odklon od swingu k sirupovité hudbě Romantického klavíru, který mu samozřejmě přinesl komerční úspěch a obdiv normalizačních mas. Podotýkám, že táta, coby Smíchovák a ročník 25, patřil k partě kluků, kteří se za války u Maláska scházeli, aby mohli u jeho klavíru holdovat zakázanému jazzu – nejdříve ale museli nástroj přenést do sklepa onoho velkého činžovního domu na nábřeží Vltavy kousek od Železničního mostu…

A proč o tom píšu? Jakou to má souvislost s EP, nazvaným „A MOMENT IN TIME“, který vlastním nákladem vydal australský pianista a skladatel BLAKE STACKMAN? Právě proto, že jakmile slyším sólový akustický klavír, jenž se vzdálí jazzovému naturelu, okamžitě podrobuju tuto hudbu srovnání s Romantickým klavírem. Zda Blake Stackman také sklouzne do ohlupující, nikoli omamné romantické hudby, zda jeho hudba bude pouhým kalkulem, jenž umělou, synteticky navoněnou květinu nabízí jako tu pravou, vonící přirozeně. A tenhle mladý Australan sice tu více, tu méně okatě balancuje mezi ušlechtilým sladkým vínem a sirupem s přidaným umělým sladidlem, ale dokáže udržet snesitelný, tudíž příjemný balanc.

album 1Nejblíže k onomu opačnému pólu podbízivosti má v úvodní „Tomorrow I´ll Be Gone“ a závěrečné, titulní skladbě „A Moment In Time“, a to užitím podpůrné, new-agem šmrncnuté elektroniky – v první skladbě udávající rytmus, v té druhé nahrazující smyčce – v obou případech to bylo zhola zbytečné. V titulním kusu tak ztrácí romantickou přesvědčivost třeba takového Nymanova Piana, kterého náladou a motivem připomíná.

Ve zbylé většině skladeb se již prokazatelněji projevila jeho schopnost nejen psát silné melodie, ale také je přesvědčivě ztvárnit. Jistě za to může vděčit zkušenosti z posledních několika let, kdy se soustředil na komponování hudby pro krátké a dokumentární filmy. Kvalita je kolísavá, ne vždy se to úplně daří („For Love´s Sake“, „Son Et Lumiére“), ale pokud zůstane s laťkou patřičně vysoko, učiní z oněch drobných skladeb bezmála perly – viz. „Beside Oneself“ (ta je dokonce mírně najazzlá) a „Reminiscence“ (a´la Nino Rota).

A zde je, posuďte sami:

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*