Dvouhodinové hudební bakchanálie Nilse Landgrena
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.5Průměrné skóre

Už přes 30 let působí na světové jazzové scéně švédský trombonista, zpěvák a skladatel NILS LANDGREN. Posledních 20 let pak natáčí výhradně pro label Act Music. Při této příležitosti mu vyšla dvojdisková kompilace, která dostala titul podle jeho blýštivě červeného trombónu „REDHORN COLLECTION“. Ta představuje bezmála 2 hodiny hudební pohody a odvazu. Však bylo z čeho vybírat – v roli lídra, sidemana, sólisty a kapelníka natočil Landgren na 550 skladeb!

Tento sympatický Švéd (roč.1956) získal nespočet domácích i mezinárodních ocenění, včetně švédské Grammy za celoživotní dílo. Je také významným filantropem – se svým projektem Funk For Life se spojil s humanitární organizací Lékaři bez hranic, a pomáhá tak mladým Afričanům získat hudební vzdělání…

První CD přináší reprezentativní průřez nahrávkami Langrenova souboru The Funk Unit. Kompilaci otevírá ukázka z prvního autorského alba pro Act „Live In Stockholm“ (1995), kde ve svižné funky jízdě „Simple Life“ sóluje na altsaxofon hostující Maceo Parker. Následuje „You Dig“ (z alba „Paint It Blue“ 1996), v níž rapuje Magnum Coltrane Price a sólují bratři Breckerové a na elektrické piano Esbjörn Svensson. Z desky „5000 Miles“ cover(1999) jsou na výběru dva fláky – houpavý „Da Fonk“ a parádní Svenssonovo groovy-fusion „Six Beauties On A Rooftop“, v němž kralují trombonista Fred Wesley a ještě výrazněji s tenorsaxem Per Texas Johansson. V coververzi slavné doorsovky „Riders On The Storm“ (z alba „Fonk Da World“ 2001) zpívá Landgren a přes vocoder Magnum C. Price, je tu slyšet i scratching a trombónové sólo je hnané také přes elektriku. Výrazný vokál přichází ke slovu obvzláště v adaptaci hitu skupiny Abba „Knowing Me, Knowing You“ (album „Funky Abba“ 2004) a hezky zamilované sólo zde vystřihne trumpetista Till Brönner. Vrcholem budiž bujará funkovka „House Party“ (Fred Wesley), kde tvrdí muziku Roy Parker Jr.s kytarou a svá sóla doslova vytuní Landgren (který také zpívá) a tenorsaxofonista Magnus Lindgren. A z téhož alba, jímž je podle mého Landgrenovo nejlepší „Licence To Funk“ (2007), pochází ještě mile vlezlá soul-funková pecka s vokálem Idy Sand „Stuff Like That“ (Quincy Jones) a opět s Landgrenovým a Lindgrenovým sólem (tentokrát flétnovým). Následují pak čtyři Landgrenovy skladby. Zvukomalebně souzvučné pohlazení „Kibera Sunrise“ a funková svižnůstka „Mag Runs The Woodoo Down“ reprezentují humanitární album „Funk For Life“ (2010), řezaná funky píseň „Get Serious Get A Job“ s výrazně riffovitým refrénem pochází z loňské desky „Teamwork“, a na ni okamžitě navazuje ovacemi posluchačů nastartovaný funky sprint „Ain´t Nobody“ ze živáče „Live In Montreaux“ (1998), kde exceluje v sóle tenorsaxofonista Per Texas Johansson. První disk vrcholí sólovým trombónem v lidovce „Ack Värmeland, du sköna“ (z téhož živého alba), v baladě, do níž ale osamocený Landgren dokázal zakomponovat různé zvukové finesy, včetně perkusivního způsobu hry, a smyslu pro humor, když např.zazní motiv z rockové pecky „Smoke On the Water“ a jeho následné variování!

Druhé CD se jmenuje The Ballads, takže je nabíledni, že je na zcela opačném pólu, než první disk. Ale kdo zná Landgrena dobře, tak ví, že jeho mnohdy do falzetu zabarvený zpěv nabývá plného lesku právě touto jeho baladickou tváří. Sice je na můj vkus místy příliš uhlazený, až unylý, ale většinou tento (převážně převzatý) repertoár vyvažuje onu bezskrupolózní funkovou podobu. Leckde mne to zase tak moc nebaví (což je případ „The Moon´s Harsh Mistress“ Jimmyho Webba, Lennonovy „Imagine“ a „You Stole My Heart“ Eddieho Harrise), někde to zachraňuje trombónové sólo („Silent Way“ Wolfganga Haffnera), jinde mne to okouzlí. A to je případ jímavých songů „Love Of My Life“ (z letošního alba s Michaelem Wollnym a Larsem Danielssonem „Eternal Beauty“), „Fire And Rain“ Jamese Taylora, kde s ním zpívá Rigmor Gustafsson (album „I Will Wait For You“ 2003), a podle mého názoru nejlepší baladické adaptace, jíž je Stingova „Fragile“, kterou natočil v roce 2009 pouze s pianistou Michaelem Wollnym. Zdařilá je také křehká úprava lidové balady „Song From the Valley“ v podobě duetu trombon a Svenssonovo piano (z alba „Layers Of Light“ 2001), stejně tak šmrncovně zazpívaná i zaranžovaná pecka písničkáře Leona Russela „The Masquerade“ (album „Sentimental Journey“ 2002) s pianistou Andersem Widmarkem a alternativním zelektrifikovaným smyčcovým kvartetem FleshQuartet! Hit Raye Charlese „The Brightest Smile In Town“ (z desky „Creole Love Call“ 2005) je reprezentativní ukázkou Landgrenovy schopnosti ponořit se do pořádného soulu – zvlášť, když zde bluesuje se svým nezaměnitelným pianem Joe Sample. Původně disco-hit ze 70.let „I Will Survive“ (Gloria Gaynor) oblékl Landgren společně se Svenssonem u elektrického piana do funky groovů (album „Sentimental Journey“). Došlo také na bonus v podobě nikdy nevydané nahrávky, kterou je oplodňovák písničkářky Brendy Russell „Get Here“ z roku 1988, jenž Landgren společně s kytaristou Johanem Norbergem vystřihl v sále Berlínské filharmonie a která se nedostala na album „Live at Phiharmonic“ (2013).

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..