Potkávání a světlo na novém albu B-Side Bandu
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.5Průměrné skóre

Od roku 2006 urazil brněnský B-SIDE BAND pod taktovkou Josefa Buchty velký kus cesty, lemovanou výraznými počiny. Znovuobnovil legendární Hniličkovu Jazzovou mši, doprovázel pravděpodobně nejlepšího jazzového vokalistu současnosti Kurta Ellinga (2013) a nedávno také vokální soubor New York Voices, vtiskl novou, netuctovou tvář zpěvákovi Vojtěchu Dykovi. A nyní vydal v režii Buchtovy společnosti BujoArt Production ryze instrumentální album „MEETING POINT“.

Album bylo natočeno v Buchtově produkci v průběhu léta v nahrávacím studiu Divadla na Orlí v Brně a o finální zvuk celé desky se postaral renomovaný Phil Bulla z newyorského Platinium Productions (pět nominací na Grammy pro tohoto zvukaře za nahrávky třeba s Whitney Houston či skupinou Chicago, zvučil také koncerty velikánů, jako Chick Corea, Phil Woods, Clark Terry, Bob Mintzer a Roy Hargrove!). Nyní 20-ti členný bigband má navíc ve svých řadách výtečné instrumentalisty, kteří svými sólovými party koření hutný orchestrální sound – trumpetista Hubert Ratschker, trombonista Petr Hnětkovský, altsaxofonista Petri Herzanen, kytarista Jiří Kalousek a především Pavel Zlámal (tenor a baryton sax, klarinet, basklarinet) a speciální host, pianista Jiří Levíček (m.j. Robert Balzar Trio). Ten je také autorem tří z devíti kompozic alba, jež byly napsány přímo pro B-Side Band. Dalšími skladateli jsou členové Orchestru Gustava Broma Josef Blaha a Josef Audes (v aranžích dalšího „bromovce“ Zdeňka Nováka) a dvakrát Josef Červenka, olomoucký tenorsaxofonista a bandleader mládežnického Orchestru ZUŠ Iši Krejčího.

albumŠestačtyřicetiminutové album otevírá titulní Levíčkova kompozice „Meeting Point“ (název se dá přeložit různě, přikláním se ale k překladu „Průsečík přímek“, což i vysvětluje minimalisticky hutný cover obalu z dílny Jakuba Zahara). Jde o příklad nápadité práce s jedním jediným výrazným melodickým motivem, přičemž autorovo piano zde tvoří hlavní sólový part a orchestr hraje s proměnlivými barvami, dynamikou, výrazem a gradací. Blahova baladická „Podivnost“ má blízko k již legendárnímu bromovskému „třetímu proudu“ a´la Pavel Blatný, s nádhernými orchestrálními podmalbami, občasnou pulsací až eruptivností a sóly basklarinetu a trombónu. Prvním vrcholem pak budiž následující Audesova skladba „Starý Landštejn“, zároveň nejdelší z celého alba (7:25). Takhle nějak hrával v 60.letech nedostižný Don Ellis, to znamená s bluesovým feelingem a barvami, jež postupně houstnou, a s gradací, která je sycena znamenitými sóly barytonsaxofonu (Zlámal) a kytary. Červenkův kus „Piece Of Cake“ je zase příkladem tradičněji pojatého bigbandového soundu (v tomto případě ve stylu Counta Basieho) se swingujícími sazbami a rytmikou a sóly altsaxofonu (Herzanen) a kytary. Oproti této skladbě je Levíčkova balada „Place du Grand Sablon“ příliš nevzrušivá, i když v okamžiku, kdy hrají sekce tutti, je zvuk plnokrevný. Jako sólista se zde přihlásí o slovo také Ratschker, a to na křídlovku. Ovšem následující „Přístaviště“ (Blaha) vystřelí posluchače opět do bigbandových výšin. Rytmicky ozvláštněná svižnůstka, s úžasně tepajícími bicími (Kamil Slezák) a odsypávanými sóly altsaxofonu, trombónu a piana evokuje poeticko-dobrodružný svět Jamese Bonda šedesátých let. Další Levíčkova skladba „Chaazi“ je tentokrát příkladem mistrně vystavěné balady, jež graduje a dokonce mění strukturu i výraz. A pak další vrchol! Červenkova kompozice „The Shadow Of Vulcan“ sice čerpá opět z basieovského swingu, ale její dynamické změny jsou navýsost moderní, přičemž ona typicky šťavnatá gradace přitom zůstává zcela zachována, stejně tak hustá sóla tenorsaxofonu (Zlámal) a bicích. Závěrečná Blahova „Ornis“ je také solidní bigbandová svižnůstka, s valící se rytmikou, proměnlivým orchestrálním výrazivem, pestrými sazbami jednotlivých sekcí a hlavním sólovým partem Zlámalova tenorsaxofonu.

Novinka brněnského B-Side Bandu „Meeting Point“ představuje zdařilou velkokapelovou nahrávku, jakých v našich luzích a hájích nevzniká mnoho. Tady se ony bigbandové přímky opravdu potkávají, protínají, kříží a mění v paprsky… světla!

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*