Jazz z rajského ostrova uprostřed Indického oceánu – tak by se dala charakterizovat debutová deska pianisty jménem JERRY LÉONIDE. Ten pochází z tropického ostrova Mauricius, ale album „THE KEY“ natočil ve Francii (Studio de Meudon) a vyšlo na prestižní mnichovské značce ACT Music.
Jerry Léonide se v tropech narodil v roce 1984, již od 7 let hrál na klavír klasiku, ale postupem času se čím dál více přibližoval k jazzu (jeho otec je známým kytaristou). Jako sedmnáctiletá naděje odešel studovat hudbu do Paříže a po několika cenách ve francouzských národních klavírních soutěžích zvítězil v loňském roce v soutěži Solo Piano Competition na mezinárodním Jazzovém festivalu v Montreaux. Tím se mu otevřely dveře studia k natočení alba, které je skutečným šperkem mezi klíči do jiného jazzového světa.
Na bezmála devětapadesátiminutovém CD „The Key“ je posluchač svědkem tansformace afrického hudebního espritu, tropických chutí a karnevalového odlehčení do hutného, navýsost moderního jazzu. Pianista Léonide je autorem všech 11 skladeb. Samozřejmě je jeho nástroj ten hlavní, ale neprosazuje ho sólově za každou cenu a nechává hojnost prostoru pro své spoluhráče. A jde vskutku o mistrovsky vystavěné kompozice, v nichž pak ten který sólový chórus je jakoby bonusem. Ale když už Léonide vystřihne sólo, je to přesně to pravé, ani zbytečný tón navíc, vše buď zhuštěné, nebo naopak odkryté na samu výrazovou a barevnou podstatu sdělení. Tím se zvyšuje emotivní vzrušivost hudby na maximální možnou míru. A spoluhráče nemá jen tak ledajaké (i když u nás známí nejsou) – kontrabasista Gino Chantoiseau je považován za nejtalentovanějšího hráče mladé generace ve Francii, stejně tak křídlovkář Sylvain Gontard, naopak bubeník a perkusista Jhonny Joseph patří již k mauricijským muzikantským legendám a sopránsaxofonista Vincent Lé Quang k předním jazzovým instrumentalistům ve Francii.
Po úvodní cele prokomponované (a vtipně pojmenované) skladbě „Independance Day (Part 1)“ přichází první top track – „Mauritius“. Tato šestapůlminutová skladba je vystavěna téměř jako svita, rytmika je rozvolněně rozjásaná i emotivně hutná, k sólu melodické sopránky se přidá v gradovaném dialogu také altka hostujícího Benjamina Petita, vše korunuje klavírní sólo. Na následující „Black River Road“ hostují mauricijští vokalisté Woz Kaly a Fannie Klein, Afrikou chutnající píseň ozvláštňuje nádherné lyrické sólo na křídlovku. Dalším vrcholem je titulní „The Key“, zprvu triová, poté s barevnými podmalbami dechů, posléze gradovaná sólovými vklady (až na bubeníka) všech zúčastněných. Podle mého názoru nejskvostnější kompozicí alba je pátý track „Rue de Paris (Part1)“, svižná jazzůvka, kde za podpory elektrické basy (hostující Linley Marthe) exceluje free-jazzově zašpiněná sopránka (a to jedinečným, opravdu málo slyšeným způsobem!). Plynule pak skladba přejde do lyrického pokračování v „Part 2“, kde se vedle piana a sopránky blýskne také sólující elektrická basa. V baladě „Paul et Virgine“ zazní melodika (nebo snad dokonce akordeon?), ale kdo na ni hraje, není v bookletu uvedeno – předpokládám, že to byla melodika a že na ni hrál (podobně jako třeba jiný pianista Alperin) sám Léonide. Skladba pak vygraduje až v triovou hardbopovou jízdu. V „Dodo Baba“ elektricky basuje hostující Fred Grenade a za podpory nabluesovělého piana zpívá Fannie Klein. V průzračně lyrické baladě „Strong Relationship“ vygradují vzájemnou výměnu piano a křídlovka, po kontrabasovém sóle dojde na dialog sopránky s křídlovkou. Jasnozřivě lyrická a nádherně melodická je i následující „South East Winds“, kde sóluje opět melodika (?) a po jímavém sóle kontrabasu skladba vyvrcholí karnevalovým veselím. Závěrečná „Independance Day (Part 2)“ pokračuje v dialogu křídlovky a sopránky z úvodního prvního partu. Album se tak vrací na začátek a vaše chuť poslechnout si znovu tuto vydařenou desku také…
