Piotr Wyleźol s Lisztem v jazzu

Piotr Wyleźol s Lisztem v jazzu

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.5

Slovenské vydavatelství Hevhetia vydalo další album sólového jazzového klavíru – po loňském „ForevErnest“ Ondreje Krajňáka jde o „IMPROLUDES“, jež natočil polský pianista PIOTR WYLEŹOL.

Tento vynikající instrumentalista a skladatel (roč.1976) vyučuje od roku 2007 jazzový klavír na AMU v Krakově. Ale již od útlého věku hrál také vážnou hudbu (v deseti a jedenácti již koncertoval s orchestrem v mozartovském a beethovenovském repertoáru!), od roku 2005 spolupracuje s věhlasným houslovým virtuózem Nigelem Kennedym a působí také jako cembalista (Bach, Vivaldi). Cele autorské album „Improludes“ (Wyleźolovo první zcela sólové, jinak v pořadí již šesté pod jeho jménem) je sice jazzové, ale výrazně poznamenané pozdně romantickými klavírními skladbami Franze Liszta, hlavně pak 12 transcedentálními etudami. Dlužno dodat, že poznamenané v tom dobrém slova smyslu…

viewImageHodinové album obsahuje 8 kompozic, které drží pohromadě, a dokáže udržet posluchačovu pozornost až do konce, byť vrcholí lyrickými emocemi. Úvodní „White Water“ je opravdu lisztovsky dramatická a vypjatá, s chrlením tónů, jejich vršením do emotivních vln, plných dynamických i výrazových proměn – od chladivých pohlazení, přes milostnost až k vášni, a to vše skrze jeden ústřední motiv. V „Improludes in E“ je použita stejná forma, ale dalším stěžejním stavebním prvkem je tu kontrapunkt – ale tady bych tak dvě minuty krátil, ony závěrečné variace skladbu nijak neobohacují (a navíc jsou očekávatelné). Ovšem následující „Black Water“ je opět mistrná skladba, navíc funguje jako protipól úvodní kompozici – je notně nabluesovělá, až gospelově zduchovnělá, přičemž zachovává čitelnou baladickou narativnost. „Wellspring“ je naproti tomu svižná, vzrušující, podepřená hutným minimalistickým spodkem, jakoby vypůjčeným z filmové hudby Ennia Morriconeho. V „Improludes X.“ lze zřetelně vystopovat Liszt, samozřejmě, ale Wyleźol tuto inspiraci dokáže svěže metamorfovat v jazzově tvárný hudební tok – mistrně variuje, dramatizuje, dynamizuje a improvizuje, aniž by tento proces postrádal (byť na jediný okamžik) vnitřní logiku. Posluchač se neztrácí a jen vděčně a hladově lapá střípky povědomých motivů a riffů, ale bez pocitu, že je svědkem vykrádání. Prostě radost! V „Improludes opus Zero“ si Wyleźol zase vystačí s velmi niterně lyrickou náladou, ovšem bez sebemenšího náznaku citového vydírání či sirupovité zapatlanosti, mistrně přitom s jazzem mísí romantismus a klasicismus (vedle Liszta lze vystopovat Chopina, Schumanna a pochopitelně Beethovena). Skotačivá skladba „Circle Steps“ evokuje sólové výlety jiného polského (dnes kanadského) pianisty – již legendárního Adama Makowicze. Album pak vrcholí spojením s další legendou polského jazzu, bohužel ale ve smutné souvislosti – v lyricky melodické baladě „Clouds (In Memory Of JŚ)“ rozhazuje Wyleźol plnými hrstmi perly tónů, akordů, motivů, riffů a střípků melodií na paměť Jaroslawa Śmietany, který vloni ve věku 62 let podlehl v boji s nádorem na mozku, a se kterým měl tu čest v předchozích letech hojně hrát a za mnohé mu vděčí…