Když mladou fúzi ladí v Brně múzy
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Overall Score

Na jaře loňského roku zvítězila v soutěži mladých jazzových kapel Jazz Fruit – Mladí ladí jazz brněnská formace TRES QUATROS KVINTET. V lednu letošního roku vznikla v pražském studiu 3bees nahrávka, která nyní vyšla na albu „SMALL TALK“. Album je v oficiální digitální distribuci Bandzone.cz/Supraphon, dá se také stáhnout na iTunes a CD je též k mání přímo na koncertech kapely.

A je o co stát! Už cover alba upoutá na první pohled – pět dílků stavebnice Lego, jež jsou sestaveny neuspořádaně. (Bohužel jsem se nedočetl, kdo je autorem této grafiky.) Hudební obsah je s touto sympatickou nadsázkou samozřejmě v přímém rozporu – kvintet je typickým výhonkem přehledně vystavěného jazzového fusion: na lichých rytmech a moderních groovech vykouzlí souzvuk saxofonu a elektrické kytary velmi zvukomalebně melodické téma, jež pak sólisté rozvinou v chórusech plných motivických obměn, podpořených výraznými riffy rytmiky, s níž se významně pojí klávesové nástroje. Samozřejmě, nic nového pod sluncem. Ale způsob, jakým pětice mladých hráčů uchopila již tolik (přiznejme si) provařený jazzový model, je skutečně sympatický, neboť tvárný a melodicky rozmanitý. Témata všech osmi autorských skladeb jsou chytlavá, mnohdy až hitová, a jejich uchopení v sólových chorusech saxofonisty Petra Smékala, kytaristy Jaromíra Vitekera a pianisty Lukáše Duchoně jsou nápaditá, vpravdě tvůrčí. Rytmika, tvořená baskytaristou Ondřejem Klusáčkem a bubeníkem Michalem Jiráskem, je patřičně hutná, a když je potřeba, tak i přímočará.

small-talkNa osmačtyřicetiminutovém albu je v každé skladbě co poslouchat. Příjemným překvapením je pro mne kytarista – nevypomáhá si totiž žádnými technickými proprietami, všechno závisí na jeho prstech, a zvuk jeho nástroje je tudíž elasticky měkký a tvárný, což je mezi mladými kytaristy ve fusion formacích poměrně vzácné (v jeho hře slyším rozhodně Granta Greena, po McLaughlinovi ani stopy!). Dokáže však i funkově přitvrdit, jako třeba ve skladbě „Wine Too“, kde i vystřihne znamenité sólo – stejně jako například v „Good Reason“. Zde dostává sólový prostor také bubeník – ten jej hraje, nikoli jen tluče. Pianista střídá akustický nástroj s elektrickým, jeho sóla sice nepatří k těm stěžejním, ale přesto se zaskví třeba v odlehčené závěrečné kompozici „Too Much Weed“. Nejvýraznějším sólistou je tak saxofonista. Přesvědčivě zní nejen ve svižných skladbách, ale (troufám si tvrdit) ještě zraleji v baladičtěji laděných. Jeho tenor ve skladbě, slovensky nazvané (?)„Modálna vec“, evokuje svou plnokrevností dokonce Coltranea! Svá sóla dokáže gradovat (např.úvodní „Vanilkový náser“ opět s tenorem) a v případě užití sopránky je neobyčejně melodický (viz.třeba „Všechno na 9“). Vrcholem alba je pak dle mého názoru v pořadí třetí track – „Klobása“. Sice stopáží nejkratší skladba, ale nejpestřejší – na výrazných groovech (ve spodním proudu dokonce do nu-jazzu) se odehrávají dynamické zlomy a proměnlivosti ve struktuře, umocněné krátkým výletem do elektronicky notně rozvolněné střední části s ozvěnami free-jazzu!

Summa summarum: zdařilé debutové album!

A kdo chce slyšet hudbu Tres Quatros Kvintetu naživo, nechť si zapíše do kalendáře data 5.prosince (pražský křest alba v klubu JazzTime) a 7.prosince (brněnský křest v klubu Alterna).

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*