Zeuritia v jazzové beztíži
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Průměrné skóre

Konečně! Po šesti letech vydala ZEURITIA druhé album! Po čase mateřských radostí a povinností je tato talentovaná zpěvačka na naší jazzové scéně zpět, a tentokrát s převážně autorským, dá se říci písničkářským albem, nazvaným „WEIGHTLESS“ a vydaným na labelu New Port Line. Po brazilském projektu, zvěčněném na debutovém albu (vydaném na Animal Music v roce 2008), přichází Zeuritia (Vendula Šmoldasová) s kolekcí 11 nadžánrových písniček. „Mým snem vždycky bylo skládat vlastní hudbu,“ říká k tomu zpěvačka. „Spolu s mým manželem Liborem Šmoldasem jsme začali pracovat na písničkách a šlo to tak snadno a lehce, až jsme měli husí kůži.“ Myslím, že tento opojný tvůrčí pocit je na většině písní znát a přenáší se i na posluchače. Alespoň v mém případě tomu tak je.

Více než dvaapadesátiminutové album bylo natočeno v silné muzikantské sestavě. Zpěvačku doprovází samozřejmě její manžel a spoluautor Libor Šmoldas (kytary), dále pak Šmoldasův souputnik Jan Andr (akustické a elektrické piano), Tomáš „Kaštan“ Baroš (kontrabas) a Marek Urbánek (bicí), jehož služeb využívá třeba polská jazzová zpěvačka Octavia Kawecka. Ve dvou skladbách hostuje vynikající hráč na Hammondovy varhany Jakub Zomer, jinak etablovaný především na blues-soul-funkové scéně. Nahrávka vznikla v osvědčeném Studiu Svárov (Lukáš Martínek) a vedle čistoskvoucího zvuku upoutá také coverem s neobyčejně vydařeným Zeuritiiným portrétem fotografa Jana Pohribného.

1-zeuritiaweightless_booklet-cover_150Zeuritia opravdu zpívá lehce, jako by jí vskutku nic netížilo. Většina zpěvaček-matek také dozrává emotivně a výrazově, a Vendula Šmoldasová není výjimkou. Díky ní je album nabito pozitivní energií od začátku do konce, přitom ale nepůsobí ploše a jednotvárně, ani přihlouple jako tomu bývá v případě programní pozitivní hudby např.z rodu New Age. Přesto občas trochu rušivě (rozuměj rozbředle) probleskne popová nálada – a to, když v písních, zabarvených do latiny, zpívá česky. Nějak to do zpěvaččiných úst, narozdíl od autentické portugalštiny na debutové nahrávce, mám ten dojem, prostě nepasuje (a ještě to působí až příliš zjemněle, tudíž nepřirozeně). Naštěstí je to jen ve dvou případech: „Klíč“ a „Sen“ – a navíc lze tady poslouchat zdařilý instrumentální background.

A samozřejmě instrumentální složka posiluje i ostatní písně, které jsou navíc i zazpívány s opravdovým emotivně sytým a plnokrevným výrazem. V úvodní písni „Make Some Tea For Me“ excelují hostující Zomerovy hammondky, nejen v doprovodu, ale i v sóle, stejně tak Androvo akustické piano. Varhany (notně nabluesovělé) přicházejí ke slovu ještě v gospelově, až soulově laděném Šmoldasově songu „Sunday Noon“. Tady navíc sám autor vystřihne parádní sólo z rodu Granta Greena. Elektrické piano zase zaperlí např.v písni s anglicko-českým textem „Krátká báseň II.“ O sobě dává patřičně slyšet též Tomáš Baroš (a to by byla fakt škoda, kdyby jeho umění nebylo náležitě využito!), takže si můžete vychutnat jeho sóla třeba v „Hlídám“ a „Autumn Journey“. A na adresu kytaristy Šmoldase (který na tomto albu hraje hodně na akustickou kytaru) napíšu pouze: Bravo!

Čtyři tracky pak považuju za vrcholy alba. V prvé řadě coververze slavného standardu „Bye Bye Blackbird“ je nadmíru vydařená. Na téměř osmiminutové ploše se Zeuritia vyrovná takové Suzanne Vega – jazzový standard povýšila na emotivně bohatou písničkovou výpověď, v našich jazzových luzích a hájích (troufám si říci) dosud neslyšenou! Šmoldasův „Zámek“ s vydařeným textem Jakuba Doležala (také muzikanta) je parádní jazzůvkou se sóly kytary, piana a basy…(„zvuk jak med se lepí po stěnách/chodník pálí/léto září/brány dokořán…“) Druhým převzatým kusem je pak perla z repertoáru irského folkového písničkáře Pete St.Johna, který se v roce 1970 proslavil baladou „Fields Of Athenry“, inspirovanou Velkým hladomorem (1845-50) a dnes hymnou irských fotbalových fanoušků. Zeuritia svým zpěvem připomíná Sally Oldfield, přičemž Šmoldas svou akustickou kytaru evokuje jejího bratra Mikea. Album vrcholí nádhernou jazzovou baladou „Weightless“, již protagonisté vybrali ke klipovému ztvárnění. A podařenému – posuďte sami:

Kdo bude chtít slyšet Zeuritii na vlastní oči, má v nejbližší době několik příležitostí: 15.11. v České Lípě (nový klub U Bílýho černocha), 22.11. na festivalu Slánské jazzové dny, 26.11. v Pardubicích (na zámku coby benefiční koncert pro Linku bezpečí), 12.12. Nový Jičín (klub Galérka) a 13.12. Polička (Divadelní klub).

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

*