Dokonale vytříbená lyrika Larse Danielssona
zvuk
hudební úroveň
obal desky
5.0Overall Score

„Když hudba nemá duši, tak je to nic,“ vyjádřil se v souvislosti se svým novým albem „LIBERETTO II.“ švédský kontrabasista, violoncellista a skladatel LARS DANIELSSON. V pořadí již šesté album pod jeho jménem pro mnichovský label Act Music představuje pokračování Danielssonova projektu, vydaného před dvěma roky a vytříbeným tvůrčím způsobem spojujícího komorní jazz s klasickou hudbou. A předesílám, že jeho slova v úvodu nejsou jen prázdným reklamním sloganem.

Na novince s lídrem a výhradním autorem většiny kompozic spolupracoval opět arménský pianista Tigran (Hamasyan), britský kytarista John Parricelli a švédský bubeník Magnus Öström. Došlo však ke změně na postu trumpetisty – místo Arve Henriksena zde hraje taktéž Nor, Mathias Eick, avšak uvedený mezi hosty (pravděpodobně proto, že patří do stáje konkurenční ECM). Padesátiminutové album je opravdu Danielssonovo, a to nejen autorsky, ale také interpretačně – zní ve všech 12 skladbách. Spoluhráči, včetně hostů, ovšem onu lídrovu pečeť dotváří. Mezi hosty nechybí samozřejmě zpěvačka Caecilie Norby, Danielssonova životní partnerka, která zároveň desku produkovala. Natáčení proběhlo ve studiích ve švédském Mölnycke a v norském Oslo, pro tradičně osobitý cover obalu je použito dílo předčasně zesnulého amerického uměleckého grafika Martina Noëla.

V úvodní skladbě „Grace“ zaznamenáme několik výjimečností: Danielsson zde hraje na piano (a znamenitě, s patřičně vzletnou lyričností) a Eickovu vznosně melodickou trubku doplňuje emotivně a duchovně bohatá akustická kytara Stingova spoluhráče Dominica Millera. V následující „Passacaglia“ ctí Danielsson s Tigranem typickou formu kontrapunktických variací, založených převážně na ostinatech, piano zní bachovsky temperovaně, ševelivé bicí a pizzicata i smyčcová vlnění vše zahušťují, nechybějí samozřejmě virtuózní sóla piana a kontrabasu.

http://www.youtube.com/watch?v=rBiWijsM8ak

Nádherně narativní kompozicí je „Miniature“, s baladicky zpěvným pianem, jemně ševelícími bicími (je až neuvěřitelné, kolik něhy tady dokáže do své hry vložit jinak bouřlivě tlukoucí Öström!), podmalbami křehce elektrifikované kytary Parricelliho a nádherným violoncellovým sólem. Další track „Afrika“ osvěžuje sound svižným rytmem s chřestivými bicími a barelovými tóny, jež vytváří Tigran na Fender piano, přičemž zvuková masa nabývá postupně na intenzitě. Následuje trilogie duet Danielsson & Eick – jímavá skladba Tima“ (s violoncellem), emotivně silná „Bla“ (s kontrabasem) a baladicky melodická „Violet“.

Nejdelší kompozici alba (6:40) pod názvem „Sweddish Song“ nenapsal překvapivě Danielsson, ale Arménec Tigran. Ovšem skandinávský duch je zde více než patrný, a to díky evidentní inspiraci švédskou lidovou písní. Ovšem jak s tím čtveřice protagonistů (chybí zde Eick) naložila, to se často neslyší – osobitě vypjaté piano, husté kytarové vyhrávky, tepající bicí (Öström je opravdu jedinečný hráč!) a nad tím se vznáší violoncello. Strukturální i rytmické změny za neustálé gradace ústí do zběsile vypjaté, dronově znějící elektrické kytary a hutného nu-jazzového závěru. Protipólem budiž jímavá folklórní skladba „Eilat“ (legendární izraelské město na pobřeží Rudého moře), v níž dvojici Danielsson & Tigran doplňuje hostující izraelský perkusista Zohar Fresco. Danielsson s Tigranem také napsali nádherný, jímavě radostný duet pro piano a kontrabas „View From the Apple Tree“. Dalším duetem, tentokrát kontrabasu s trubkou, je melodická a cele virtuózní „The Truth“. Album uzavírá „Beautiful Darkness“, příklad ambientně laděné lyriky, ve které klavír perlí, Öström tmelí dronovou elektronikou, aby to polidštil andělský vokál Caecilie Norby.

Stále mne přepadá otázka, zda ve světě jazzu existuje vytříbenější a barevnější příklad komorní lyriky…

http://www.youtube.com/watch?v=v1GSgonX7M4

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*