Dvacátý ročník královéhradeckého festivalu JAZZ GOES TO TOWN zahájilo dne 13.října v Divadle Drak MARTIN BRUNNER TRIO, které společně s EPOQUE QUARTETem provedlo Brunnerovu svitu „Morning Walks“ (viz. recenze).

A opět se potvrdilo, jak živoucím organismem je tato vytříbená kompozice, jak ji protagonisté právě proto na pódiu dokáží narativně, emocionálně i barevně znovu a znovu vybrousit do jazzového klenotu, který by nám mohl leckdo ze světových superhvězd závidět. Navíc smyčcový kvartet hrál s neuvěřitelným feelingem, ve kterém se snoubil Stravinskij s Ellingtonem, a předčil dokonce již tak výborný dojem z nahrávky. Brunnerovo trio se nijak netlačilo do popředí, nepotřebovalo soupeřit s klasickými kolegy, a přesto (nebo právě proto) mne každý Brunnerův klavírní tón doslova omámil. A když k tomu přidáte koncert od koncertu zralejšího Hobzeka a sice poněkud upozaděného, ale v každém doteku se strunami citlivého Uhríka, každá z deseti částí svity „Morning Walks“ vás něčím dostane – ať už je to např.strhující nu-jazzový tah (ve třetí a osmé části), husté ozvěny fusion (pátá část), tajemná nálada (již protagonisté vytváří v části čtvrté), svěží a proměnlivé pizzicatové kontrapunkty (např.část čtvrtá), minimalistické figury (pátá), lyrické a gradované pasáže, včetně sólových partů (a to i členů smyčcového kvarteta). Lepší úvod si festival ani přát nemohl…

Poté ve Springfield Clubu vystoupila JANA KOUBKOVÁ a její SMRT STANDARDIZMU. Tento projekt jsem také recenzoval, takže jsem byl o to více napjatý, jak na mne zapůsobí takhle naživo a v prostředí restauračním. Musím se paní Koubkové, čerstvé sedmdesátnici, omluvit za to, že jsem vůbec pochyboval touto svou napjatostí. Jak mne vůbec mohlo napadnout, že to, co mne poutalo z poslechu CD, by tato neuvěřitelně vitální jazzová diva nedokázala přenést na pódium? Ba naopak, Koubková s pouhou dvojící instrumentalistů proměnila všechny písně v emotivně výbušné či hořce lyrické perly, jež rozhazovala v žáru ostrých světel mezi nás, početné posluchače. A pravda, vděčné posluchače… Navíc Roman Hampacher je opravdu výtečný kytarista, který svou hru na elektrifikovaný akustický nástroj sytí folk-rockovým a bluesovým feelingem. Ano, není to jazzový kytarista, v žádném případě! Ani Jan Červenka není vpravdě jazzovým bubeníkem. A přesto se s vokálem Koubkové oba dva přirozeně a organicky snoubí. Ano, není to jazz (jak bývá občas Koubkové v souvislosti s tímto projektem vyčítáno), ale cožpak právě takové výrazové hledačství není u této ostřílené zpěvačky obdivuhodné? A záviděníhodné? To my, posluchači, tak často setrváváme v jedné škatulce a bojíme se vylézt, natožpak přelézt do jiné! Jenže ten jazz v ní je, ať tak či onak – třeba když začne scatovat bebopové běhy Charlieho Parkera („Scrapple from the Apple“) či zapojí občas vokální improvizaci, evokující trumpetové chorusy Milese Davise…

Vskutku vydařený první festivalový den!

(autor fotoreportu: Jindřich Oplt)

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.