Nové výhonky na pařezu americké hudby
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Průměrné skóre

Americký jazzový kytarista JOEL HARRISON vždycky překračoval žánrové mantinely. Každé z jeho dosavadních 16 alb, jež od roku 1995 jako lídr natočil, je něčím specifické – jednou je důkazem fungující fúze jazzu s indickou hudbou, podruhé se smyčcovým kvartetem, potřetí s bigbandem a tak bychom mohli pokračovat dále. Nynější album „MOTHER STUMP“, tentokrát pod hlavičkou progresivního labelu Cuneiform Records, přináší extrakt z různých kytarových stylů v americké hudbě. Samozřejmě v nové syrovosti a emocionalitě.

Joel Harrison vyrůstal ve Washingtonu a jeho hledačství vyvěrá z potřeby definovat vlastní identitu nejen jako muzikanta, ale především jako Američana. Je také zdatným skladatelem a aranžérem, kromě jazzových kompozic napsal i díla pro komorní tělesa soudobé vážné hudby, ovlivněné Ivesem, Messiaenem či Johnem Adamsem. V jeho jazzových sestavách hráli třeba Dave Liebman, Uri Caine, David Binney, Gary Versace, Donny McCaslin, Brian Blade, Miguel Zenon, Oliver Lake či Dewey Redman. Na nejnovějším albu ho doprovází znamenitý basista Michael Bates, původem Kanaďan (natočil již 3 solo alba a napsal přes 2 stovky skladeb komorní soudobé hudby!), bubeník Jeremy „Bean“ Clemons (vůdčí osobnost scény v St.Louis) a jako host Glenn Patscha, kanadský hráč na klávesové nástroje, nyní žijící v New Yorku (doprovází především vokalisty – např. T Bone Burnett, Sheryl Crow, Holmes Brothers).

coverAlbum „Mother Stump“ je sestaveno z 11 tracků, z nichž dvě jsou skladby autorské, ostatní jsou Harrisonem přearanžované coververze specificky amerických fláků, ve dvou případech dokonce ve dvojí verzi – „Folk Song For Rosie“ Paula Motiana a countryovka „Wide River To Cross“ Buddyho Millera. Motianova kompozice zazněla v roce 1996 na živém albu jeho tria a Harrison rozhodně nemínil kopírovat Billa Frisella. Hraje ji také jen v triu a udělal z ní nejdelší skladbu na albu (8 minut). Svou kytaru rozehrává ve dvou vrstvách, slyšíte i space zvuky rockové psychedelie, též dynamicky proměnlivé drony, přičemž rytmika je hodně zahuštěná. Druhá verze je také v triu, ale tentokrát s newgrassově a nabluesověle zabarvenou slide kytarou (a trvá 4 minuty). Millerův countryový hit zazněl poprvé na albu skupiny Country Gentleman z roku 1971, ale chopila se ho třeba i Diana Krall. V Harrisonově pojetí zní zprvu příjemně countryově, navíc s podmalbou vřelých varhan, ale postupně se forma rozvolňuje a kytara drsní. Druhá verze album uzavírá – tentokrát ve frisellovsky hutném a mocně gradujícím stylu.

Album otevírá gospelově bluesový tradicionál „John the Revelator“, který jako první nahrál Blind Willie Johnson v roce 1930 a proslavili ho především Blues Brothers o 70 let později. Harrisonova kytara je tady dost nabroušená, notně špiněna elektronikou, bicí i basa vybuchují. V závěru se ale nálada přece jen zklidní. Obě Harrisonovy autorské skladby následují po sobě – „Refuge“ je baladická, elektrickým pianem podkreslená skladba až santanovského espritu, „Do You Remember Big Mama Thornton?“ je vskutku nadupaný sedmiminutový blues-rock, s varhanním spodkem a s duchem Janis Joplin z „Ball And Chain“. Úžasně tvárným způsobem Harrisonův kvartet pracuje s kompozicí Al Koopera „I Love You More That You´ll Ever Know“ (z debutového alba Blood, Sweat & Tears z roku 1968) – Harrison při své aranži vycházel spíše z rhythm-and-bluesového pojetí Donnyho Hathawaye (1973). Velmi citlivá, niterná bluesová nálada postupně houstne, skladba emočně graduje, kytarové i varhanní vyhrávky jsou prostě lahodící a životné! Na albu nechybí ani progresivní jazz 60.let, v tomto případě jde o kompozici Georga Russella „Stratusphunk“ (1960), který trio tvaruje od hard-bopových sazeb po rozvolněnost free-jazzu. Skladba vrcholí rychlými běhy a´la Wes Montgomery a Grant Green, blýskne se v sóle také basista. V Cohenově „Suzanne“ jde Harrison po náladě písně, jeho vyhrávky pracují s melodií, kytarové barvy se proměňují. Vše graduje bravurním sólem bubeníka. Niterně, melancholicky pak vyznívá triová verze r´n´b´písně roku (Grammy 2003) od Luthera Vandrosse „Dance With My Father Again“.

Navzdory stylové pestrosti je nové album Joela Harrisona „Mother Stump“ sevřené, s jasným názorem. A náramně podařené!

zvuk – 5

hudba – 4,5

obal – 5

Jeden komentář

  1. Jan Hocek

    Přátelé, vězte, že toto album je ve hře o letošní ceny Grammy! A to hned ve třech kategoriích: „American Album“, „American Roots Performance“ (skladba „I Love More Than You´ll Ever Know“) a „Arrangement&Instrumental“ (za úpravu Cohenovy „Suzanne“)!!!

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..