Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Eponymní počin italsko-německého tria Mezza Milzow Project
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7Overall Score

Jedna z předních jazzových osobností v Itálii, pianista Vittorio Mezza, spojil letos svůj um se současným nejlepším saxofonistou v Německu Davidem Milzowem a na progresivním italském labelu Abeat Records nyní vydali pod názvem MEZZA MILZOW PROJECT debutové album. Přidal se k nim už pouze Mezzův dvorní bubeník Ettore Fioravanti. Přesto máte pocit, že tohle trio zní jako celý ansámbl…

, ročník 1976, studoval zprvu klasickou hudbu, posléze se cele ponořil do studia jazzové hry a komponování (např.u Johna Taylora). Seznam jeho spoluhráčů, s nimiž hrál snad po celém světě, by vydal na celou hudební encyklopedii. Generační souputnik David Milzow studoval v Hannoveru a byl osobním žákem třeba takového Davida Liebmana. Jeho diplomová práce se týkala rozboru hry saxofonových géniů Coltranea, Rollinse, Shortera a Hendersona – v jeho hráčském naturelu se pochopitelně tato velká čtyřka razantně promítla, což mohli ocenit již třeba Eric Alexander, Richie Beirach a Jimmy Cobb. Ettore Fioravanti je o generaci starší (roč.1958) a jeho vyzrálost a zkušenost jsou pro trio zásadní. Jeho služeb využívali či nadále využívají i Paolo Fresu, Gianluigi Trovesi, Enrico Rava, David Liebman, Kenny Wheeler, Steve Lacy či Steve Swallow.

537-MezzaNa téměř hodinovém albu najdete desítku autorských kompozic, převážně z pera pianisty (6 plus 1 spoluautorství), zbytek je z dílny saxofonisty. Mezza zde střídá akustický klavír s elektrickým (Fender) pianem, Milzow tenora se sopránkou (tenorsax má ale navrch). Milzowovy skladby jsou tradičnější, vycházejí hodně ze shorterovského zvuku, což umocňuje i užití zawinulovského perlení elektrického piana (balady „Deep“ a „Dreamin´“ s tenorem a svižná „Run, Run, Run“ se sopránkou, evokující Weather Report). Společné dílko „Storducks“ je v úvodu téměř nu-jazzové, poté zazní solidní fusion, svižné, proměnlivé, s výraznými riffy.

Co však činí z alba nevšední posluchačský zážitek, jsou Mezzovy kompozice. Nejenže jeho inspirační zdroje jsou mnohem širší, ale také svou pestřejší stavbou skýtají výjimečnou hráčskou příležitost právě pro saxofonistu. A ten se jí chopil mírou vrchovatou. V úvodní „Linea di fuga Blues“ slyšíte nadupanou hardbopovou dvanáctku, se sytým hendersonovským tenorem a eruptivním dialogem piana a bicích. V „In tensione“ si vychutnejte opravdové napětí v instrumentální výměně ve víru Nového tanga. Prvním vrcholem je pak 8 a půl minutová skladba (nejdelší na albu) „Naufragio su un´isola deserta del Mar Mediterraneo“ (Ztroskotal jsem na pustém ostrově ve Středozemním moři), v níž sopránka zprvu klene nádhernou kantilénovou melodii a bubeník s mnohdy cageovsky preparovaným pianem zahušťuje spodní lyrický tok, aby pak všichni společně baladu gradovali s proměnlivými emocemi a dynamikou. Druhým vrcholem je hned následující (a opět lyrická) kompozice „Sera che viene“ (Je večer), tentokrát s tenorem, syceným coltraneovskými barvami, a s akustickým pianem, ve způsobu gradace evokujícím dokonce Esbjörna Svenssona, a s přímočarými, téměř rockovými bicími. Typem přehledné, nekomplikované balady, v níž se zaskvěje vřele teplý tón piana i tenora, je pak „Younique“. Album vrcholí pětiminutovou kompoziční perlou „Atonement“, a to ve znamení messiaenovského smíření. Zde jazzmani plnými hrstmi nabírají z pokladnice soudobé komorní hudby.

A protože na internetu momentálně chybí jakákoli hudební ukázka z desky Mezza Milzow Project, vezměte zavděk ochutnávku z hudby Mezzova tria a německého kvarteta Davida Milzowa:

zvuk – 4,5

hudba – 4,5

obal – 5

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*