Potemnělé písničky, které si zamilujete
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Průměrné skóre

Mladá americká písničkářka ALISON MAY nyní vydala nové album „LOVED/DARK“, a to na labelu Mysery Loves Co. Records. Je to její druhá deska – debut vyšel v loňském roce („Earnest Keep“). Tato nadějná, talentovaná představitelka tzv.psychedelic folk se představuje na jedné z nejsilnějších písničkových kolekcí, jež letos dosud spatřily světlo světa.

Alison May sice žije v kalifornském Oaklandu, ale pochází z Texasu, sice z malého města Waxahachie, avšak velké líhně především folkových a countryových muzikantů. Kromě zpívání a skládání písniček se obstojně naučila hrát také na kytaru, piano a bicí. Proto si svůj repertoár nahrává většinou sama, jen výjimečně šáhne po dalším hudebníkovi. V případě „Loved/Dark“ se občas ozve Michael Jude s baskytarou, George Weber s vibrafonem, v jednom tracku („The Fountain“) hostují kytaristé Lester Price a Sean Nanos.

a0661771821_10Vyrovnaná kolekce 11 nových písní potvrzuje, že Alison May dozrála ve výjimečnou písničkářku, jdoucí proti tradičnímu folkovému proudu. Zpívá samozřejmě o životě, vztazích, vše je prožito na vlastní kůži, nebo alespoň viděno na vlastní oči, zkrátka nic není z druhé ruky. Co z ní však činí výjimečnou tvůrkyni, je hudební podoba písní. Hned v úvodu vás uzemní instrumentální předehra (pod názvem „Not Pictured, But Present“), počínající elektronickým ambientem a vrcholící nefalšovaným noise! Následující píseň „My Own Good“ je také špiněna zkreslenými kytarovými zvuky, mnohdy notně drásavými. Struktura písně je rozvolněná natolik, že Alison May může naplno prokázat svůj um v práci s dynamikou i schopnost gradace ve výrazu i intenzitě. Její zpěv může evokovat tu Vega, onde Tikaram, neboť disponuje níže položeným hlasem, ale přece jenom je překonává emotivní šíří, a je rozhodně svá. Vypjatou, až bolestnou emocionalitou korunuje třeba píseň „Helen“ – není divu, zpívá zde o potratu. Dokáže svůj hlas ale i zastřít, zamlžit, když je to třeba (např.v „The Fountain“), cítí se dobře i v rockově expresivní baladě a´la P.J.Harvey (závěrečná „10×2“). Gró jejího alba však spočívá ve folku a folk-rocku, ale prazvláštně zabarveném psychedelickými nečistotami, přičemž ale dřevnost americké lidové tradice zachovala. Týká se to především písní „Bad Timing“, „Ophelia“ a „Raft“. Leckde se nechá inspirovat více zvukem Apalačských hor („On Going“), jinde šťavnatým folk-rockem („Misplaced“), nebo si vystačí pouze s akustickou kytarou, často zdvojenou (rychlejší „Jon“, baladická „Loved/Dark“). Jakýkoli háv písničkám Alison May sluší, protože jsou od samé podstaty neobyčejně silné.

Vychutnejte si celé album zde:

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..