Emilie Weibel – poutnice po neprobádaných jazzových ostrovech
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.8Overall Score

Legendární americký saxofonista Greg Osby vydal před nedávnem na svém progresivním labelu Inner Circle Music debutové album mladé zpěvačky z francouzské části Švýcarska! Ano, sice se EMILIE WEIBEL narodila a vyrůstala v Lausanne, ale nyní žije v Brooklynu (New York) a upozornila na sebe jako inovátorka jazzového zpěvu. Její první album se jmenuje „oMoO“, což je titul jedné knihy Hermana Melvilla a znamená něco jako ostrovní poutník.

Debut obsahuje osm písní, z nichž šest je autorských. Všechny texty jsou podle jejích vlastních slov „o cestách, svobodě, samotě, přírodě a humanismu, všechno je prožito na vlastní kůži…“. Hudebně jsou její písně také pozoruhodné, neboť celé album si natočila sama a vystačila si pouze se svým hlasem a různými technickými vymoženostmi, jako samply, smyčky, lo-fi elektronika apod. Mísí pop s jazzem a elektronikou, chvílemi může evokovat třeba takové Stereolab či její vzor Björk, ale vždy zůstává osobitá, svá. Jsem přesvědčen, že album „oMoO“ zasáhne do ankety o nejlepší vokální jazzovou nahrávku letošního roku!

1926702_627381737352161_964912484765496472_nEmilie Weibel disponuje výše posazeným, téměř ještě dívčím hlasem, přesto plnokrevným, lahodným, čistým, hřejivým i chvějivým. Jazzový zpěv mimochodem studovala u Gretchen Parlato, klasický pak u Janet Steel. Na albu zpívá anglicky i francouzsky. Hned v úvodní písni „Lemania“ vás dostane její neotřele vrstvený vokál ve svěžím kontrapunktu, nerušivý, přesto výrazný rytmus, podbarvený ambientními barvami a šumy. A samozřejmě nesměl chybět ani signifikantní zvuk hodinového strojku – titul písně je totiž nejslavnější značka švýcarských hodinek. Slavná Shorterova „Footprints“ je zde pouze vokální, neobyčejně hravá, vskutku novátorská ve vedení jednotlivých hlasů. „Paola“ připomíná minimalistickým spodním proudem Laurii Anderson, melodická linka je zpívána velmi křehce, něžně, zpěvačka tady dociluje zvláštní, téměř nebeské atmosféry. Naopak rozverná je následující „Tu Dis (For My Dad)“, zpívána francouzsky a s kolážovitými samply (včetně hlasu jejího otce) v úvodu. Druhou převzatou písní je „L´heure exquise“, ukolébavka od Reynalda Halna, venezuelsko-francouzského písničkáře z počátku 20.století, mimochodem obdivovaného spisovatelem Proustem. Tentokrát je zpěvaččin hlas posazen níže, působí teple, opravdu konejšivě, a doprovází ho pouze hrací strojek. V „River Song“ vyrukuje s emotivním r´n´b vokálem, v titulním songu „oMoO“ dokáže jako rytmickou linku evokovat pygmejský zpěv, aby naň nalepila bohatou polyfonii zpěvu a hlasů, to vše podmalováno zvukem mořských vln. Album vrcholí naturálními zvuky a ruchy měst a parků, vokálním ostinatem a pestrou polyfonií melodické linky v závěrečném tracku „Hello Lea“.

Nechte se i vy učarovat tímto albem:

Related Posts

One Response

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*