Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 4.část

Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 4.část

V tomto díle seriálu o východoslovenském labelu Hevhetia představím další dva výjimečné vydavatelské počiny, jež se tentokrát týkají jedinečných slovenských souborů soudobé vážné hudby. To, co pro českou scénu znamenají např. Agon Orchestra a Ensemble MoEns (Mondschein Ensemble), tím jsou pro tu slovenskou Veni Ensemble a Quasars Ensemble.

Quasars_1VENI ENSEMBLE jsou na Slovensku nejstarším souborem svého druhu. Působí již od roku 1988, kdy jej založil skladatel Daniel Matej. V roce 2008 vyšlo na Hevhetii v pořadí šesté album souboru – „Bratislava“. 15-ti členný ansámbl zde pod taktovkou Antona Popoviče interpretuje pět kompozic, jež vznikly přímo pro Veni. Šestašedesátiminutové album otevírá titulní kompozice „Bratislava“, kterou napsal význačný americký skladatel Christian Wolff (nar.1934) poté, co v roce 1994 pobýval ve slovenském hlavním městě jako host souboru. Skladba pro 4 dechové nástroje, akordeon a klavírní trio nepostrádá signifikantní folklórní a romantické názvuky, včetně zvukomalebných ploch a lázeňsky odlehčené rytmizace. Na album přispěla také kanadská skladatelka Allison Cameron (1963) se svým až dronově znějícím a strukturálně nezachytitelným dílkem „Rainsnout“ (také z roku 1994). Akordeon (Boris Lenko), zobcová flétna (Karin Hübnerová) a přeladěná elektrická kytara (Martin Burlas) dodávají hudebnímu toku lahodnost a neklid zároveň. Slovenský autor Tomáš Boroš (1971) se na CD představuje skladbou, již věnoval své ženě Anně – „Anava“. Střídají se zde úžasné souzvuky klavíru (Nora Skuta) a akordeonu s erupcemi bicích nástrojů (Anton Zajaček), rozverným klarinetem (Ronald Šebesta), minimalistickými figurami a romantickými rozinkami celého nástrojového arzenálu. Britský skladatel Richard Ayres (1965), žák Mortona Feldmana, napsal v roce 1993 pro Veni Ensemble kompozici „No.15 (Kind In Een Tuin Vol Verrassingen)“, která je inspirována stejnojmenným obrazem Joana Miróa. Křehkou, nadýchanou, zároveň ostře vyhrocenou hudbu (prostřednictvím disharmonicky smyčcového smýkání) korunuje něžný soprán Jany Pastorkové. Umělecký vedoucí souboru Daniel Matej (1963)přispěl finální kompozicí s hravým titulem „Make Love, Not Art! (Lucy´s Diamonds Are Forever)“ pro dvě skupiny hráčů a rockového bubeníka (z roku 1995). V úvodu minimalistický motiv ve dvou vrstvách, posléze osamělé tóny a drúzy tónů, které se různě pestře střídají, čímž vznikají ohromující barvy a napětí, evokují svět beatlesovský v ostrém kontrastu se světem bondovským. Na povrch se derou až thrillerové prvky, vše to interpreti mísí, směšují, šejkrují, aby se vylouply strach, odvaha, naděje, tělesnost, duchovno, ideje, zasuté vzpomínky a dojmy, tlak genů… Zvuk basklarinetu (Róbert Šebesta) toto vrstevnaté řečiště prohloubí, aby pak zvítězila výrazně rytmizovaná jízda emocí. http://hevhetia.bandcamp.com/track/bratislava-for-chamber-ensemble

201310211104360.quasars_ensenbleQUASARS ENSEMBLE patří naopak k nejmladším slovenským souborům soudobé vážné hudby. 11-ti členný soubor pod taktovkou pianisty Ivana Buffy sice vznikl teprve v roce 2008, ale dnes již patří k evropské špičce. Však také druhé album „Contemporary Reflections“ bylo pro Hevhetii v roce 2011 natočeno v univerzitním studiu v portugalském Aveiru. Téměř hodinové CD obsahuje osm kompozic, které vytvářejí nevšední dramaturgii alba. Ta je postavena (jednoduše řečeno) na konfrontaci starého a nového. Prvními dvěma položkami jsou miniatury, jež pro soubor napsal Ivan Buffa (nar.1979) – „Locatelli caprice“ pro sólové housle a ansámbl (2008) a „Caprice“ pro sólové housle (2006). V obou nových (a fyzicky vypjatých) uchopeních barokního útvaru exceluje Marek Zwiebel. Italský skladatel Salvatore Sciarrino (1947) zkomponoval v roce 1976 mikrotonální tři a půl minutový skvost pod názvem „Quintettino No.1“ (pro klarinet a smyčcové kvarteto), jenž Quasars interpretoval s vyzrálou gestikou (klarinetista Martin Mosorjak, violoncellista Andrej Gál, violista Peter Zwiebel a houslisté Marek Zwiebel a Peter Mosorjak). Další skladbou na albu je „Assonance VI.“, již v roce 1991 Švýcar Michael Jarrell (roč.1958) dedikoval britskému dramatikovi Peterovi Oswaldovi. Jde o zdařilý příklad tzv.spektrální hudby, vyžadující nápaditou práci s dynamikou, měnící se texturou, barvami (hlavně díky basklarinetu, pianu, kontrabasu a bicím). Violový koncert „The Lady And the Lark“ (z roku 1997) dánského skladatele Benta Sorensena (1958) s pěti miniaturními větami získává díky vhledové interpretaci souboru až renesanční, místy meditativní náladu, v níž se zaskvějí vzácně slyšené tzv.skřivánčí kadence. Quasars Ensemble také sáhl po jedné z legendárních kompozic italského velikána Luciana Beria (1925-2003) – „O King“. Tu Berio napsal v roce 1968 po násilné smrti černošského aktivisty Martina Luthera Kinga. Jde vlastně o hudební epitaf – v závěru flétna, klarinet, klavír, violoncello a housle tónově vykrouží celé jeho jméno. Vokálního partu se zde citlivě zhostila Petra Noskaiová. Dvě závěrečné skladby má na svědomí manželská dvojice. „Pyramids“ (pro dva klavíry) zkomponoval v roce 1998 portugalský experimentální skladatel Joăo Pedro Oliveira (1959). Kompozice je stavěna po vzoru geometrického fraktálu, čímž vzniká mezi oběma nástroji a interprety (Diana a Ivan Buffa) silně emotivní dialog – zde mezi mužem a ženou, mužským a ženským elementem, olejem a ohněm. V Portugalsku žijící Slovenka Petra Bachratá (1975) věnovala přímo souboru skladbu, pravděpodobně inspirovanou stejnojmenným Kubrickovým filmem: „Eyes Wide Shut“ (2008). Jedenáct a půl minuty spalující vášně pro flétnu, hoboj, klarinet, housle, violu, violoncello, klavír a bicí nástroje! Věnováno všem, kteří ztratili směr v životě…

Další díly seriálu