6.ročník JAZZOVÉHO NÁBŘEŽÍ v Hradci Králové proběhl dne 2.srpna opět na dvou otevřených scénách. Tu pod schody Muzea východních Čech zdobilo nádherné koncertní křídlo – pořadatele (Karel Syrůček) totiž inspirovalo letošní 150.výročí královéhradecké firmy Petrof, největšího výrobce klavírů a pianin v Evropě.

Na scéně u dětské železnice, v zeleni utopené, zahájil festival domácí Factorial!Orchestra, tentokrát hrající s chutí a mladickým entuziasmem současnější pop-jazzový repertoár. Poté zde odehrál svůj set první z hvězd jazzového piana, slovensko-český Vojtěch Eckert. Tento žilinský rodák (ročník 1956) studoval v Hradci králové medicínu. Soukromý žák Karla Velebného spolupracoval třeba s Alanem Praskinem, Charliem Moriano, Bobbym Shewem, v letech 1991-94 se svým slovutným triem doprovázel černošskou zpěvačku Sandy Lomax. Tady byl hostem hradeckého kvarteta (zde tria) Green Dolphin Jazz v čele se saxofonistou, flétnistou a klarinetistou Jiřím Benešem. Na postu baskytary zaskakoval narychlo (a bez jediné zkoušky) Tomáš Katschner (kapela Ostaš, jinak šéf trutnovského festivalu Jazzinec). Vojtěch Eckert se bohužel choval jako velká hvězda, což spočívalo v tom, že rytmiku zbytečně pucoval, a to dost ostře a vlastně nevybíravě, nelíbilo se mu to či ono, takže pro ostatní muzikanty tentokrát přestalo být hraní swingu potěšením. Celé to korunoval slovy Tak kdo tomu tady velí? Já tomu velím! To tady nemusím být… Finále Jazzového nábřeží patřilo domácí fusion kapele OnLine Session. Tato ostřílená muzikantská parta postrádala tentokrát trumpetovou sekci, ale přibyl hostující turntablista JK Sanchez. A byl výborný! Jejich set se vydařil vrchovatou měrou, kapelník Jan Doležal přidal od kláves i parádní sóla na trubku a křídlovku, blýskli se také trombonisté, flétnistka a oba kytaristé.

Ovšem pro mne největší posluchačské zážitky přinesla ona scéna s jediným klavírem. Na rozpálených schodech se průzračné tóny, linoucí z koncertního křídla, vnímaly jaksi ostřeji, hlouběji, opojněji. První za nádherný, vznešený nástroj usedl Václav Tobrman, jenž byl nominován přímo výrobcem – však také letos v jejich soutěži Pianista roku obsadil 2.místo! Jeho vystoupení bylo odlehčené a velmi příjemné, neboť šáhl především do pokladnice písní z 30.a 40.let. Takže svým nezaměnitelným muzikantským hlasem zazpíval songy W+V+J, také z repertoáru Oldřicha Nového. Jeho klavírní doprovod zněl moderně, až tatumovsky, místy dokonce monkovsky, zvláště pak v sólových vyhrávkách. Zazněly také světové standardy, jako „Blue Moon“ a „Girl from Ipanema“. Osvěžením bylo též uvedení dnes již pozapomenutého šlágru z roku 1959 „Červená aerovka“, jenž pojal jako píseň dealera marihuany.

Vrcholem Jazzového nábřeží v Hradci Králové byl bezesporu sólový recitál Beaty Hlavenkové. Po úvodním zahřívacím songu „Bosá“ přehrála celé album „Theodoros“, a to bez přerušení. Tato klavírní báseň, umně vystavěná svita, skládající se ze dvanácti částí, pojmenovaných po měsících roku, vyzněla do tetelivého slunečna, občas povykujícího větru a podprahového šumění blízké fontány vskutku omamně, spirituálně hluboce a přitom mysticky neuchopitelně. Jazzovým Andělem letos oceněné album tak získalo další rozměr, který na nahrávce nemůže být zachytitelný. Dostalo opravdová křídla…

(autor fotoreportu: Jan Hocek)

 

 

 

 

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*