V rámci Valdštejnského hudebního léta vystoupil dne 3.července v barokní kapli hradu Valdštejn u Turnova smíšený sbor Hradecké komorní tucteto. Tucet žen a pět mužů pod taktovkou sbormistra Tomáše Vespalce zazpívalo nejen klenoty duchovní hudby minulých staletí, ale také černošské spirituály a další vděčný sborový repertoár.

Tento soubor vznikl v roce 1993 v Hradci Králové původně jako Smíšený pěvecký sbor Smetana a tvořili jej studenti hradeckých vysokých škol. Od roku 1996 funguje  jedna jeho odnož pod svým nynějším názvem a tvoří jej právě bývalí vysokoškolští studenti, takže pouze sedmičlenné gró sboru žije v Hradci Králové a blízkém okolí, zbylí členové dojíždějí třeba z Kutné Hory, Litoměřic, Liberce a Prahy. Za dobu existence se sbor smršťoval či rozšiřoval (od 13 členů až po 30) a vystřídalo se v něm přes 60 zpěváků. Na svém kontě mají již čtyři alba a jedno DVD.

Nynější Hradecké komorní tucteto je nejsilnější v duchovní hudbě, a to nejen té historické, ale také soudobé. Zazněl třeba Monteverdiho madrigal, mistrná Scarlattiho „Exultate deo“, avšak také úžasně pojatý Zdeněk Lukáš („Pater noster“) či Leoš Janáček („Graduale“). V případě Janáčka šlo o skutečnou poctu tomuto geniálnímu solitérovi mezi skladateli, neboť ten samý den si celý svět připomínal 160.výročí jeho narození. Navzdory duchovní pokoře všech provedených sakrálních skladeb se díky Hradeckému komornímu tuctetu drala na povrch emoce a vášeň spirituálního očistce, polyfonický vokální tok připomínal horoucí magma – jednoduše řečeno: sbor zněl nikoli ploše, hluše a kýčovitě, přesto hutně a lahodně.

Vedle několika českomoravských a slovenských lidovek, které nesmějí nikdy chybět, uvedl sbor také pět amerických černošských spirituálů a jeden africký – ten působil osvěživě hlavně díky výrazné perkusivní složce, na níž se podíleli všichni aktéři. Jinak mám odjakživa se spirituály v podání takovýchto pěveckých sborů trochu problém. Tuto skutečnost musím uvést proto, abych zdůraznil, že to, co nyní vyslovím, je pouze můj osobní názor: spirituály jsou holt jednou provždy černošské, takže i kdyby hradečtí zpěváci zpívali jak o život, bude to (s trochou nadsázky) zase znít víc jako madrigal než spirituál. Kdo pěvecky ční nad všemi v tomto ranku, je sám pan sbormistr – ten by mohl s klidem předzpívávat v nějakém černošském kostele na americkém Jihu! Ale uznávám, že se tento repertoár české posluchačské veřejnosti líbí, a to je vlastně dobře.

Naopak dalším milým překvapením bylo excelentní uchopení rockového hitu skupiny Queen „Love Of My Life“. Aniž by se ztratila jeho původní naléhavost a hymničnost, Hradecké komorní tucteto jej zazpívalo opravdu jinak, protože doopravdy sborově, tj.se všemi polyfonickými nuancemi mnohonásobně zmnoženého lidského hlasu. Bravo!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*