Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Avantgardní dechovka – další tvář vesmírného chlapce Toma
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Overall Score

Na londýnském labelu Babel vyšlo album, které mi doslova vyrazilo dech! Britský ansámbl BRASS MASK na něm pracoval plných 18 měsíců. Dostalo název „SPY BOY“ a představuje debutovou nahrávku souboru. Ten založil počátkem roku 2012 tenorsaxofonista a klarinetista Tom Challenger, vůdčí osobnost londýnské jazzové a experimentální scény.

Tento výjimečný instrumentalista a skladatel širokého žánrového záběru, rodák ze severoanglického města Huddersfield (odkud mimochodem pocházel věhlasný herec James Mason), je členem londýnského sdružení jazzových avantgardistů Loop Collective, působí také v celé řadě vlastních souborů – vedle Brass Mask ještě např.v OutHouse Quartet, Red Snapper (hip hop/jazz/rockabilly), Dice Factory, Trio MA (new wave/electro-jazz), Wedding Music (volná improvizace). A protože obdivuje také pouliční brass bandy z New Orleans, především pak afro-americké karnevalové šílence mardi gras indians, a jazzového avantgardistu Henryho Threadgilla z Chicaga, jenž se městskou jižanskou hudbou nechává inspirovat, sestavil vlastní dechovku Brass Mask.

Osmičlenný band tvoří vedle Toma Challengera nadějní hráči z londýnské jazzové líhně: Dan Nicholls (tenorsax, basklarinet), George Crowley (tenorsax, klarinet), Alex Bonney (trubka), Rory Simmons (trubka), Nat Cross (pozoun), Theon Cross (tuba) a John Blease (bicí, perkuse). Na albu „Spy Boy“ hrají v tuctu Challengerových skladeb velmi novátorskou dechovou hudbu na pomezí New Orleans, ochestrálního novátorství Gila Evanse a Dona Ellise, soudobé vážné hudby a kolektivní improvizace. To znamená plnokrevný zvuk s harmonickým a rytmickým kontrapunktem, intenzitu souznění, groovový spodek, improvizační svobodu, karnevalovou atmosféru, spirituálovou a gospelovou duši. S neuvěřitelně hutnou basovou linkou tuby…

PO2-V1FZ-001Úvodní „Onnellinen“ zaujme podprahovým reggae, úžasným napětím, dynamickými a harmonickými proměnami, kdy dojde i na free-jazzový vpád, a taktéž sólo na trubku s dusítkem stojí za pozornost. V „Shallow Water“ kapela nabírá z plných plic z pestré hudební palety, tu si nabere ze soudobého jazzu, tu z vážné hudby, takže to místy evokuje podobně zabarvené kompozice Stravinského, tu z funkových riffů, přičemž hudební masa houstne a nabírá na intenzitě. Prvním vrcholem budiž „I Thank You Jesus“ s bluesovým vrčením i sténáním, které čerpá ze starobylých církevních kořenů na americkém Jihu, a jež vyvrcholí free-jazzovou změtí ve stylu Archieho Sheppa. Po evansovské miniatuře „Nighty Night“ vás smete funkově navztekaná „Francis P.“, dotek hutného soudobého jazzu. Na louisianské street party v plném proudu se ocitnete se skladbou „Indian Red“, která v sobě spojuje oprýskaný pop s dixielandem, aby vyvrcholila bezmála bigbandovými sazbami. „Rain Rain Rain“ v úvodu překvapí minimalistickou figurou, posléze propracovanými groovy, komplikovanou polyfonií dechů a vypjatými hardbopovými sóly (trubka, tenorsax, pozoun). Chorálově majestátní miniatura „Meniscus“ pak uvozuje absolutní vrchol alba, téměř desetiminutový „Wizards“ – basklarinet s trubkou převezmou předchozí chorus, než zavíří bicí a přidá se celý band v nadupané orchestrální jízdě: drtící sazby, polymorfie barev, multifunkční rytmika, vražedné bicí, znamenitá sóla klarinetu a trubky, avantgardní finále.

Soudobou vážnou hudbou je nasycená skladba s podivným názvem „!Yksnal“, jež se pak rozklene až do vznosných ploch, inspirovaných spirituálem, hraných unisono. Pouhé dvě minuty a půl má skladba „Indians“, přesto se v ní děje tolik, že to hraničí až s obžérstvím – úderný rytmus, šlehy dechů, hudební projevy emocí v různých nástrojových kombinacích, všechno se to na sebe nabaluje a graduje. Album dospěje k druhému absolutnímu vrcholu, bezmála devítiminutové kompozici „Don´t Stand Up“ s úvodní fugou dechů, kdy se pak rozvinou komplexní rytmy, čerpající z tradiční hudby Gambie a Senegalu (Tom Challenger tak zúročil své zkušenosti z hraní s muzikanty z těchto afrických zemí). Do rytmických figur se vetřou také polka, valčík a vůbec karnevalový rej, hlavní melodii vede tenorsaxofon, do tohoto toku průběžně vpadne orchestrální sazba jak víno, postupně dochází ke zhušťování a gradaci, se sólovými výlety trubky a threadgillovského tenoru. Uff! Závěr alba patří třeskuté polyfonii dechů a´la Stravinskij.

Americké brass bandy se rdí závistí…

Je možno si album poslechnout celé na níže uvedeném odkazu. Vřele doporučuji tak učinit. Podle mne jde o jazzovou událost nejvyšší naléhavosti!

http://www.tomchallenger.co.uk/projects/brassmask

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*