Nevyčerpatelné a neuchopitelné taje hudby Vertigo
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Overall Score
Reader Rating: (5 Votes)

Netrpělivě očekávaná novinka souboru VERTIGO je na světě! Na značce Animal Music vyšlo album pod názvem „Taj“. Padesát minut hudby, která je skutečně vzrušujícím tajemstvím…

Vertigo (už nikoli Quintet) představuje na naše jazzové poměry doslova superskupinu. Zdaleka nestojí a nepadá s autorským, aranžérským a instrumentálním vkladem Marcela Bárty (hraje zde opět na tenora a sopránku, také klarinet a basklarinet, a je autorem šesti skladeb z celkového počtu devíti), jak by se mohlo na první pohled jevit – na novince o sobě dávají slyšet především trumpetista Oskar Török a bubeník a perkusista Daniel Šoltis. Samozřejmě ani Vojtěch Procházka s pianem, syntezátory a elektronikou nezůstává pozadu (a to i autorsky), stejně tak violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová a basista (střídavě u kontrabasu i baskytary) Rostislav Uhrik. Všichni se na tvorbě kompozic podílejí rovnocenně. A v čem je jejich hudba tak výjimečná? Totiž: ačkoli kapela dosáhla téměř absolutní tvůrčí svobody, takže vytváří hudební materii v podstatě způsobem volné improvizace, jsou jejich skladby mistrně vystavěnými kompozicemi! A není to jen jednotícím motivem, který přinese ten který člen souboru…

3112602--vertigo-v-roce-2014--1-950x0p0Hudba Vertiga je mnohdy až neuchopitelná, takže si zachovává vzrušující esprit nepoznaného pro každý následující poslech. Každá z devíti skladeb má osobitou barvu, chuť, náladu, strukturu, stavbu. Všechny však spojuje v našich luzích a hájích málo slýchaná nervně-free jazzová rytmika, proměnlivá dynamika a drásavě vypjaté i něžně kolorující souzvuky a mimořádně nápaditá polyfonie, čerpající nejen z free-jazzu, ale také aleatorní vážné hudby. Občas je hudební tok ještě zašpiněn elektronickými zvuky.

Prvních pět tracků dokumentuje rozmanitou autorskou tvář Marcela Bárty. Úvodní „Limonada Electrica“ se vyznačuje vzrušujícími vzněty dechů, vzteklou rytmikou a sólovými erupcemi Bártova tenoru a Törökovy trubky. „Dudu“ s výraznými elektrickými klávesami dosahuje až zappovské síly. Oslavná a barvami kypící skladba „For Motian“, dedikovaná předčasně zesnulému jazzovému lyrikovi Paulu Motianovi, vás vystřelí na první vrchol z hudebních osmitisícovek tohoto alba – samozřejmě zde kolorují i bicí, jak jinak!

Titulní „Taj“ se vznešenýn vokálem Barové nabývá až meditativního rázu. Druhý vrchol následuje hned poté: „Příběh č.1“, epicky vystavěná kompozice s neslýchanou gradací, nadupaná emocemi sycených souzvuků (třeba trubka a violoncello), proměnlivými plochami a vrstvami a excelentním Törökovým sólem.

Barová přispěla skladbou „Kiedy przyjdziesz“, kde zpívá zhudebněné verše polského básníka Krzysztofa Kamila Baczyńského – samozřejmě zprvu zasněně, postupem času více emotivněji, za gradovaného doprovodu ostatních spoluhráčů, především Šoltise a jeho perkusí a bicích. Za podivným názvem „Jul i galhus“ (s podtitulem Vánoce v blázinci) se skrývá pocta básníkovi Ivanu Blatnému, který strávil posledních 36 let života v britských psychiatrických léčebnách (stihomam a paranoidní schizofrenie). Mimořádný autorský počin Procházky s až vražednou invencí rozbouří především Bártův basklarinet v kontrapunktu k drtivým bicím, posléze basové bublání a free-jazzové piano. Třetí osmitisícovka!

Norský název další Procházkovy skladby „Hvit pa hvit“ znamená česky „Bílá na bílé“ a skutečně předzaznamenává její náladu – studeně barevná, minimalistická figura vespod evokuje ležící sníh, sólová trubka, až barokně znějící, se vznáší jako sněhové vločky nad zasněženou zemí, struktura je sice křehká, zároveň však hutná, rozechvěle hluboký hlas tenorsaxofonu vše umocňuje. Finále desky je ve znamení dalšího vrcholu, jenž se zove „Computer Child“ (Bárta). Velmi elektrický, pontovsky jazz-rockový háv v první polovině se po extatickém sóle trubky zlomí v až meditativní plochu, poté kapela opět vybuchne, a takhle se to ještě jednou prostřídá, aby jazz-rocková erupce s intenzitou noise vše smetla. K novému začátku…

Onen neuchopitelný taj novinky souboru Vertigo podtrhuje též ojedinělý cover: kompletně reprodukovaný email Marcela Bárty, adresovaný letos v březnu vydavateli Petrovi Ostrouchovi, týkající se právě obalu…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*