Petite Fleur: Pořádně posolený Bechet

Petite Fleur: Pořádně posolený Bechet

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6

Sidney Bechet, jeden ze zásadních stylotvorných muzikantů jazzového vývoje, který mimochodem pro jazz objevil dnes tolik oblíbený sopránový saxofon, čas od času nedá spát ani těm nejradikálnějším novátorům současného jazzu. K nim se také nyní přiřadil německý saxofonista CHRISTOF LAUER. Ten pro vydavatelství Act Music natočil s předním evropským orchestrem NDR BIGBAND album „Petite Fleur“, kde se společně pokoušejí nově uchopit odkaz tohoto génia, který společně s Armstrongem kraloval jazzu od dvacátých let až do konce let padesátých.

Pro jedenašedesátiletého Lauera znamená toto album již sedmý počin pro mnichovský label Act Music, pro NDR Bigband pátý. Tento orchestr má ale na svém kontě samozřejmě mnohem více albových titulů, vždyť vznikl v Hamburku společně s rozhlasovou stanicí NDR 3 (Norddeutscher Rundfunk) již v roce 1956. A proč právě Bechet? Rodák z New Orleansu v druhé polovině svého života žil a tvořil ve Francii, takže dokázal klasický jazz obohatit šansonovou, kabaretní až šantánovou melodičností, také se nechával inspirovat etnickou hudbou, obvzláště arabskou, severoafrickou. Nebál se vyjadřovat i ty nejniternější emoce, což se tehdy v jazzu nenosilo, díky čemuž hrál na klarinet a později na sopránsaxofon s oním charakteristickým vibratem, bez něhož si dnes moderní jazz již nedokážeme představit. Na albu „Petite Fleur“ ale rozhodně neuslyšíte kopie Becheta, to v žádném případě! Zní tady navýsost moderní, současný jazz – zjednodušeně by se dalo říci, že takhle by to zahrál Bechet, kdyby žil nyní. Na většině z devíti kompozic na albu (přes 57 minut) hraje Lauer sólové party na sopránku, na třech zní jeho tenor.

0614427956729 (1)Úvodní „Dans Les Rues D´Antibes“ navíc dokazuje, jaké úžasné aranže psal pro naše orchestry Václav Zahradník! Orchestrální sazby jakoby mu z oka vypadly. Jsou syceny swingem, ale swing to není. Je to prostě extrakt ze všech stylů, vyzrálý bigbandový monolit. Navíc se zde sólově blýskne ještě pianista (Hubert Nuss) a výrazným způsobem nechává o sobě slyšet bubeník (Patrice Héral).

„Les Oignons“ ozvláštňuje zvuk elektrického piana, v sóle připomínající vibrafon, baladický tok zahušťuje znamenitá basa Ingmara Hellera, Lauerův tenor je teplý, ale coltraneovsky plnokrevný. V následující skladbě „September“ hraje pouze sólová sopránka, do bechetovského vibrata se vešel kongeniálním způsobem též Coltrane, Dolphy i Lacy. Jde vlastně o úchvatnou předehru k snad nejznámější Bechetově skladbě, titulní „Petite Fleur“ se šansonově vlezlou melodií. Tu orchestr nejdříve zahustí, posléze rozloží v kontrapunkticky vedené polyfonii, s emotivně vypjatou sopránkou a nadupaným hard-bopovým sólem trumpetisty Clause Stöttera. Skladba „Cashbah – Song Of the Medina“ je příkladem Bechetovy inspirace orientální hudbou, připomíná Ellingtonovu Caravanu a zaujme také trombonovým sólem (Stefan Lottermann). Z Bechetovy autorské dílny zazní ještě romantická perla „Si Tu Vois Ma Mére“, kterou v 21.století proslavil Woody Allen díky svému klarinetu a filmu „Půlnoc v Paříži“. Tady se melodie chopí Lauerova sopránka. Ve střední části mne zaskočila až free-jazzová plocha a´la Sun Ra Arkestra, než se basklarinet vrátí k melodii a klavírní intermezzo zazní jako z nějaké kavárny na lázeňské kolonádě.

Bechet samozřejmě hrál také tehdejší jazzové šlágry jiných autorů. „Honeysuckle Rose“ (Thomas „Fats“ Waller, 1929) v podání Lauera a NDR Bigbandu dostal až nu-jazzový kabát, sólový tenor je tady také patřičně dravý. Píseň „Wrap Your Troubles In Dreams“ byla v roce 1931 napsána pro Binga Crosbyho, tady slyšíte velkokapelovou jízdu ve stylu Dona Ellise, s groovy vespod, se složitými sazbami navrch a s gradovaným tenorsaxofonovým sólem. Supermoderní sound umocňuje elektrické piano. V závěru vybuchnou bicí. Album zakončuje klasicky swingově střižená cocerverze standardu z roku 1930, „On the Sunny Side Of the Street“. Asi aby mohl posluchač trochu vydechnout, než si album pustí celé znovu…

Ano, opět se potvrzují slova Counta Basieho: Bigbandy jsou solí jazzu!