theo-sieben-4-by-matthijs-van-der-venZa hudbou Appalačských hor nemusíte do Spojených států, stačí se vydat do Nizozemí nebo kamkoli do západní Evropy, kde bude zrovna koncertovat písničkář THEO SIEBEN. Navíc: na letošní říjen je plánováno vydání jeho třetího alba. První demo nahrávky vznikly již v březnu a Theo Sieben se nechal slyšet, že jde o nejlepší písně, jaké dosud udělal. Pakliže to není pouze marketingový tah, máme se tedy opravdu na co těšit!

Theo Sieben se narodil v Severním Brabantsku, což je provincie na jihu Holandska, sousedící s Belgií, region s dlouholetou lidovou tradicí, včetně té hudební. Přesto šel studovat klasickou kytaru a usadil se v Amsterodamu. Stal se vyhledávaným studiovým muzikantem. Naštěstí se v něm probudil zájem o lidovou hudbu nejen z rodného kraje, ale také o hudbu z oblasti Appalačských hor, kde se zrodil bluegrass. A odtud bylo již blízko k folkovému revivalu a k písničkářství jako takovému. Naučil se hrát také na banjo, mandolinu a lapsteel-kytaru, začal skládat písně. (Mimochodem, na jednom z festivalů účinkoval společně se znovuobjeveným legendárním písničkářem Rodriguezem!) Krom toho uspěl i jako skladatel neotřelé hudby pro reklamu, moderní tanec, televizi a divadlo.

untilgrassV roce 2011 vyšlo Siebenovo debutové album „Until Grass“ (což je v americkém slangu výraz pro „lepší časy“). 12 velmi silných písní vznikalo v průběhu deseti let, jsou velmi osobní a tyto výpovědi o nástrahách moderního života a o lásce autor zabalil do slušivého amerického hávu s ozvěnami folku, bluegrassu a psychedelie z oněch „lepších časů“. Sieben to vyjádřil sice stručně, ale pregnantně: „Mottem je pohled přes rameno, ale kupředu“. Slyšíte jeho banjo, rezonátor, kytary, harmonium. Zpívá emotivním, ostrým i zastřeným, ale hlavně uvěřitelným hlasem, který je výrazově někde mezi Neilem Youngem a Tomem Barmanem (Deus). S výjimkou „Coleminer´s Blues“ (Doc Watson) jde o cele autorské písně. Mezi nejzdařilejší patří dozajista podmanivá „Gloria“, poirštělá balada „Sound Of the Stone“, youngovka „Keeper Of a Lighthouse“, appalačská „Poor, Lonely Father“ a psychedelicky zabarvená „Optimist, Andy!“ Velmi střídmě zde participují také hostující instrumentalisté, zminím však každopádně houslistku a doprovodnou vokalistku Judith Kolen, Siebenovu partnerku také v životě.

O rok poději (2012) vychází druhé album „Invite To Dance“. 11 písní plus instrumentální intermezzo, obsahující field recording ze západní Virginie. Opět čerpají z původní hudby Appalačských hor, blues, městského a psychedelického folku. Theo Sieben zve k tanci a dodává: „Život je jako valčík, točí se, točí mezi mnou a tebou, a pak prostě uteče!“ Nahrávky vznikly během dvou týdnů převážně v jeho obývacím pokoji, k silně autobiografickým písním si opět nahrál většinu nástrojů sám (kytary, melodika, klarinet, harmonium, perkuse, zvonkohra, mandolina, kontrabas, banjo) – s výjimkou houslí Judith Kolen a pak trombonu, bicích, brazilských perkusí, piana a elektrické kytary, využitých vždy jen v jedné písni. Upoutá i obal CD, na němž je výřez z obrazu Žena v červené od současného malíře Roberta Langa. Album je opět výrazově pestré – najdeme tu appalačský bluegrass („Old Into New“, „Invitation To Dance“), dřevný folk („Nothing´s Fixed“, „Love I Treat You Bad“), jímavou kytarovku („Dig a Hole“), jižanské blues („Old Rueben“), neworleánský sound („M&M”), písničkářství a´la Neil Young („Come In And Under“, „Alaska Porcelain“) i rozverný folklór („You, Nebula“). Znamenitá kolekce!

Zapamatujte si, prosím, jeho jméno: Theo Sieben…

Odkazy:

 Foto: Matthijs van de Ven

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*