Do Hradce Králové zajíždí LACO DECZI se svou CELULA NEW YORK často a rád. Nechybí rok co rok na festivalu Divadlo evropských regionů, který se pyšní bohatým doprovodným programem hudebním – a letošní ročník nebude výjimkou (na Letní scéně Klicperova divadla vystoupí 30.června). Do východočeské metropole tentokrát zavítal i nyní v rámci svého velkého jarního turné, 29.dubna koncertoval v téměř zaplněném sále Klicperova divadla.
Na letošním turné dvojici táty Laca a syna Vaica Déczi doplňují dva mladí hráči z domácí líhně: baskytarista Michael Krásný (z kapely Quattro Formaggi) a klávesák Jan Aleš (Jana Lota). Laco Deczi Celula předvedla standardní výkon – lídr sice tentokrát se svým nástrojem nešel do vypjatějších výšin jako obvykle, ale zato se více soustředil na výraz a hlavně v pomalejších sólech byl patrný bluesový feeling jeho prvotního vzoru Clifforda Browna, což se ukázalo být navíc osvěžujícím elementem. Decziho svižnější skladby, jež čerpají především z latiny a funku, jsou si navzájem podobny jako vejce vejci, zvláště v riffech a motivech, které vysekávají pospolu trubka s klávesami, znějící jako celá trubková sekce. Odlišují je pak hlavně kapelníkovy sólové chorusy.
Jan Aleš se ukázal jako citlivý doprovazeč a rtuťovitě sólující pianista, Vaico se postupně rozehrál k vynikajícímu výkonu a jeho sól přibývalo, nejvíce o sobě dával vědět Michael Krásný, prohánějící se po šestistrunné baskytaře. Několikrát svá sóla doprovázel vokálem podobně, jako to dělával Luděk Hulan, jen na rozdíl od něho nezněl swingově či bopově, ale spíše středomořsky zpěvně. Místy zněl jako Pastorius, občas free-jazzově bouřil, sem tam se přiblížil razanci art-rockové kytary. Když hrála Celula bez Decziho, připomínalo mi to pro změnu E.S.T blahé paměti, když se přidal Deczi a nebyla to zrovna latina, vynořil se Weather Report. Dokázali také vybalit plnokrevnou bopovou baladu a´la Miles Davis.
Poctivé (nepočítaje přestávku) dvouhodinové vystoupení, jež odměnili posluchači ovacemi ve stoje.