Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Sentimentální flétna pro dovolenou u moře
zvuk
hudební úroveň
obal desky
3.6Overall Score

Jazzová flétna má výrazné hráče také mezi ženami. Italka MIRELLA PANTANO, rodačka z Říma, vydala nyní své druhé album, jež se zove „Sentimental Bass Flute“. Zaznamenalo již značný ohlas také ve Spojených státech, takže na červenec se připravuje její turné po Floridě. Příhodně, protože jde o příjemný, vkusný „easy-listening“ jazz, jako zrozený pro zpříjemnění letní dovolené u moře.

Mirella Pantano je bakalářkou, absolvovala také řadu mistrovských kurzů jazzového komponování a improvizace, jejích služeb využívá třeba takový Ennio Morricone. Je uměleckou ředitelkou organizace Accademia Nazionale Flautistica Italiana, která album vydala. 46-ti minutové album „Sentimental Bass Flute“ natočila s věhlasným italským jazzovým saxofonistou a skladatelem Paolem Russo, který je tady autorem veškerých aranžmá a hraje poměrně výrazné saxofonové party.

300x300 (1)Na albu najdeme tucet evergreenů a standardů první velikosti, a to nejen z hájemství jazzu. Ne ve všech případech však easy-jazzová úprava funguje přirozeně. Doprovodný hudební konglomerát je příliš syntetický, ačkoli hraný živými aktéry. Tento pocit máte hned v úvodní „Estate“, slavném italském jazzovém standardu z roku 1960, také v následujícím „September Morn“, obrovském popovém hitu Neila Diamonda z roku 1979. Je to škoda, protože Pantano je znamenitou hráčkou, kromě jedinečné a dominantní basové flétny zde užívá C-flétny, mnohdy obě naráz, v kontrapunktu či souzvuku. Její výkon však zůstává poněkud „utopen“ i v dalších skladbách – bohužel ona sterilita hudebního doprovodu poznamenala jinak emotivně úžasnou, proslulou „Feeling“, popovku Billyho Joela z roku 1977 „Just the Way You Are“ a nádherný šanson „My Way“, který proslavil Frank Sinatra. Lépe vyznívají latino-jazzůvky, jako „Quando Quando Quando“ a „Tico Tico“, neboť jsou zde využity akustická kytara, piano a dechové orchestrální sazby. Ty ostatně kralují v nejlepším kusu alba, v „Blue Moon“ (hitu, který proslavil třeba Mel Tormé a Elvis Presley). Podobně zdařile dopadla též finálová pecka „Let čmeláka“ (ano, Rimskij-Korsakov). Zbylé balady „Smile“ (Charlie Chaplin), ellingtonovka „In A Sentimental Mood“ a „Misty“ (Erroll Garner) nedělají italské flétnistce (a Russově tenoru a sopránce) také ostudu.

Ostatně, posuďte sami:

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=CjD0WVCWmi4]

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=ggH-F7q1Xc4]

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*