V prosinci 2013 se sdružilo sedm známých hudebních a zvukových experimentátorů z různých koutů světa a stvořilo tak CLOUD ENSEMBLE. Tento soubor pak tento rok, 22.března, vydal digitální album a CD v rozsahu EP, 10´´ vinyl spatřil světlo světa 20.dubna. Mělo by jít o ochutnávku před plánovaným (ale ještě blíže nespecifikovaným) regulérním albem. A to bude s největší pravděpodobností událost roku. V hájemství ambientu a příbuzné hudby dozajista.
Soubor založil proslulý holandský zvukový umělec, skladatel a producent Michel Banabila (kytara, ebow, field recordings). Dále jej tvoří zvukový mistr z Trinidadu a Tobago, který si říká All n4Tural (hlas), polský elektroakustický tvůrce Grzegorz Bojanek (field recordings), americká zpěvačka a zvuková experimentátorka Yuko Parris (vokál, elektrické piano), avantgardní jazzový houslista a violista Oene van Geel, „obráběč zvuku“ Radboud Mens (např.rytmický šum, glass sounds) a elektronický klávesák Rutger Zuydervelt, jinak známý jako Machinefabriek (na albu hrající na varhany), všichni tři z Nizozemí.
EP „Cloud Ensemble“ se skládá ze tří společných kompozic. Nejdelší „Here And There“, trvající přes 10 minut, je samozřejmě vlajkovou lodí souboru. Výrazná ambientní nálada je neustále sycena nejrůznějšími zvuky, ať již umělými, elektronickými, tak i naturálními. Odrážejí se v nich lidské emoce, zvláště pak ty pozitivní, přecházející v ozvěny pohody (prozpěvující si muž, povykující děti, éterický ženský zpěv). Cloud Ensemble pracuje nápaditě se strukturou, dynamikou a zvukovými barvami, všechny složky zvuku, ať už mají jakýkoli původ, jsou tak v pozoruhodné symbióze. Výsledný sound je občas znepokojován vpádem ebow, kytary či violy, vše je propleteno citlivě, v žádném místě hudebního toku nedochází k přehlcení a zbytečnému výlevu. Také Yuko Parris nepřepíná své hlasivky, přesto cítíte, že je hlasovou umělkyní par excellence.
Trochu jinou polohu představuje soubor ve skladbě „Hide And Seek“. Má nepřehlédnutelnou písňovou formu (tomu odpovídá také stopáž – 5:13), ačkoli zpěvačka opakuje v podstatě jen ona tři slova z názvu. Znatelně trip-hopovým zabarvením evokuje třeba takové Portishead, do přehledné struktury se noří asijské smyčcové tóny, postupně je rytmický spodek vysoustružen a posléze vytažen do popředí podobně, jako v nu-jazzu. Závěrečná „Silent World“ se opět vrací k ambientu, v tomto případě poněkud hutnějšímu, navíc s erupcemi elektrického piana a vyostřených houslí.
Těšme se na věci příští!