Polská pocta nesmrtelnému E.S.T. (a s přidanou hodnotou)
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.4Průměrné skóre

Jazzová generace třicátníků se hlásí vehementně o slovo také v sousedním Polsku. Dokladem toho budiž saxofonista SLAWEK DUDAR a debutové album jeho kvarteta, jež vyšlo na počátku tohoto roku na labelu Luna Music a zove se „INSIDE CITY“.

Slawek Dudar Quartet vznikl již v roce 2005, avšak lídr se pohybuje v mnoha dalších projektech, a to od ethno-jazzu až po electro. Patří k vůdčím osobnostem silné wroclawské scény, o čemž svědčí i to, že svůj kvartet sestavil z natolik znamenitých muzikantů, že každý z doprovodného trojlístku patří k hýbatelům jazzového dění v Polsku: pianista Robert Jarmuźek (člen vynikajících akustických i elektronických part, jako třeba Mikromusik a Chromosomos), basista Adam Kabaciński (střídající kontrabas i baskytaru také v řadě kapel) a bubeník Wojciech Buliński (kromě vlastních formací doprovázel třeba Piotra Wojtasika). Lídr Slawek Dudar je dobře znám i v Německu, Francii, Rakousku a Nizozemí, hrál třeba s Jeremym Peltem, Jackem Kochanem, Piotrem Wojtasikem a Piotrem Baronem. Na čtyřech tracích dává o sobě vědět ještě hostující kytarista Artur Lesicki, který představuje nejlepšího funky-groovového instrumentalistu v Polsku!

Album natočil kvartet v údajně nejlepším polském jazzovém studiu Recpublica (Lubrza) a je to na zvuku znát – je hutný, plnokrevný a dynamický. Obsahuje sedm Dudarových kompozic o celkové stopáži necelých 39 minut, což bych neoznačoval vůbec příslovcem „pouze“. Myslím, že tento fakt je jedním z nesporných kladů alba „Inside City“. V jeho případě totiž nejde vůbec o jakkoli progresivní jazz, a už vůbec ne avantgardní, experimentální. Naopak – Slawek Dudar Quartet se pohybuje někde mezi smooth-jazzem a fusion, ale tím, že svůj sound nijak nerozmělňuje, získává album živost a svěžest. A jakousi lehkost, která je u takového jazzu poměrně vzácná. A která ani zdaleka nenudí…

slawek_dudar_inside_city_coverNavýsost eklektický materiál alba zrál totiž dva roky. Na výsledku se to samozřejmě promítá pozitivně. Saxofonista nijak netlačí na pilu, nedere se za všech okolností dopředu, dokonce je více nositelem melodie, než improvizátorem (a už vůbec ne na bůhvíjak dlouhém výletě). Vesměs chytlavě výrazná témata rozvíjí především pianista. Rytmika hraje účelně a dosti přímočaře, což připomíná E.S.T blahé paměti – a není to vůbec náhoda, což posluchač zjistí s poslední položkou desky, jež se jmenuje „EST – Tribute to Esbjörn Svensson Trio“. Sedm a půl minutová balada, v níž saxofon pouze podkresluje ústřední motiv, jinak hlavní tíhu nese pianista (a s úspěchem, podotýkám). A ona typicky přidrzlá, neboť vlastně nejazzová rytmika.

Řádně nabroušená jazz-rocková kytara zdobí a přitvrzuje úvodní, velkoměstsky pulsující titulní skladbu „Inside City“, a také tenorsaxofon se pouští do vypjaté jízdy, jediné toho druhu na celém albu. Okamžitě vás kvartet (alias kvintet) vtáhne do dění a již vás nepustí, snad až na dvě poněkud předvídatelné skladby, které následují hned poté: „Red Man“ a „P.M.A. (for my daughter)“, jež jsou vystavěny více v písňové formě. Ale i tam je stále co poslouchat. Následující fusion nářez „Way Of Life“ vám to plně vynahradí (v závěru vás doslova smete erupce bicích), zvláště, když album pak dále ještě graduje – dynamicky proměnlivou a s typickými svenssonovskými zlomy sycenou „Brat Al (for my brother)“ střídá vskutku nadupaná „Schizma“, kde se blýskne také baskytara parádním sólem, aby pak album vyvrcholilo již zmíněnou poctou E.S.T.

Jazz, který je svým univerzálním jazykem srozumitelný každému…a rozhodně nikoho neurazí!

 

 

 

 

Podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..