Art Bears

Art Bears

12.března uplynulo již 36 let od prvního společného koncertu kapel, sdružených pod hlavičkou Rock In Opposition (R.I.O.). Stalo se tak v Londýně roku 1978, a to za účasti skupiny Henry Cow, v níž působili zakladatelé tohoto hnutí bubeník Chris Cutler a kytarista Fred Frith, a dále kapel Stormy Six, Samla Mammas Manna, Etron Fou Leloublan a Univers Zero. Poté Rock v opozici smetl tehdejší nabubřelou rockovou scénu podobně, jako současně bouřící punkové tsunami, takže z šírých planin rocku, na nichž se již dobré desetiletí pásly superskupiny, jež se předháněly, která bude mít gigantičtější stadionové supershow, nezbyl kámen na kameni. Postupně se totiž přidávaly další a další soubory, některé jednorázově, jiné dlouhodobě (např. Art Bears, Curlew, Ausak Maboul, This Heat, The Muffins, Art Zoyd, Debile Menthol, Doctor Nerve, The Doubling Riders) a z nich se vylupovaly výrazné tvůrčí osobnosti – za všechny jmenujme alespoň trojlístek těch, kteří mají leccos společného také s českou hudební scénou (např.spolupracovali s Ivou Bittovou): Zeena Parkins (harfa), Tom Cora (cello) a Lindsay Cooper (fagot).

Lindsay Cooper

Lindsay Cooper

Rock v opozici byl vůbec velmi inspirativní pro naše avantgardní rockery a příznivce nonkonformní hudby. A zhusta u nás někteří představitelé hnutí vystupovali již za „totáče“, a ovlivnili tak české věrozvěsty progresivního rocku (Chadima, Richter, Fidler, Marek). Jak to bylo možné? Rock v opozici byl silně levicově orientován – nezapomínejme, že v té době v Británii kralovala „Železná Lady“ Thatcherová, jíž samozřejmě naši komunisté nemohli přijít na jméno. Než estébáci prokoukli to, že být v Anglii levičák znamená totéž, co být u nás chartistou, mohly u nás rozsévat svou hudbu nejvýznamnější představitelé R.I.O. Díky Pražským jazzovým dnům, jež organizovala Jazzová sekce, v Praze již roku 1978 vystoupila nejdříve dvojice Cutler&Frith (jejich produkce byla charakterizována jako „metajazzové šílenství“) a posléze jejich kapela Art Bears s charismatickou zpěvačkou Dagmar Krause. Chris Cutler na to v roce 2007, kdy byl hostem brněnské Expozice nové hudby, vzpomíná takto: „Po koncertě nás kdosi pozval k sobě domů, kde jsme potkali mnoho zajímavých lidí: samozřejmě Plastiky, různé umělce, hudebníky, filozofy, dokonce i Václav Havel se tam objevil, i když měl v té době domácí vězení. Bylo to zvláštní – něco takového by se u nás v Anglii nemohlo stát. Takové komunity tam ani neexistují. Někteří z těch lidí se stali mými přáteli a od té doby jsem se snažil vracet jednou dvakrát do roka.“

RockInOpposition_flyer

Rock In Opposition představovalo hnutí, které se na konci 70.let a hlavně po celá 80. a 90.léta programově vymezovalo vůči rockovým klišé a vizuální bombastičnosti, bouřilo se zároveň proti monopolizaci gramofonového průmyslu – vznikala malá nezávislá vydavatelství, z nichž nejzásadnější roli sehrál label Recommended Rec., založený Cutlerem. Zároveň odmítalo anglo-americkou hegemonii na rockové scéně, ke slovu se významnou měrou dostávaly ke slovu kapely z Francie, Belgie, Švýcarska, Itálie, Mexika, Švédska, Japonska a samozřejmě i z tehdejšího Československa. Hudebně bylo toto hnutí multistylové: lidová hudba, folk, fusion, free-jazz, progresivní rock, noise, ambient, soudobá vážná hudba – to vše se občas snoubilo funkčně a po umělecké stránce opravdu přesvědčivě, přičemž převládala čistě instrumentální hudba. Za svého ideového guru považovali pak „opoziční rockeři“ dramatika Bertolta Brechta – stejně jako on se pokoušeli uměleckou tvorbou ovlivňovat politickou situaci. Někdy se však jejich vyjádření stávalo nesrozumitelným nebo dokonce prázdným, neboť se postupem času měnilo v samoúčelné experimentování, jež nemohlo mít širší dopad. Přesto jsou myšlenky Rocku v opozici stále živé, ačkoli většina souborů již neexistuje. Zůstávají však v plném lesku třeba francouzští Art Zoyd, belgičtí Univers Zero, kanadští Miriodor. Sice Recommended Rec.již zanikl, ale částečně naň navázal americký label Cuneiform Records, který vydává nejen reedice, ale prezentuje nové nahrávky – např.amerických formací Far Corner, Krakatoa, Blue Cranes, či japonských Happy Family.

Na již zmíněné Expozici nové hudby před sedmi lety se v Brně Chris Cutler vyjádřil na adresu současné hudební reality takto příkře: „Téměř vše, co jsem v tomto století, byly jen špatné kopie něčeho z let šedesátých, sedmdesátých nebo osmdesátých. Devadesátá léta se zatím nedočkala revivalu, protože jejich éra ještě neskončila: rap a hip-hop se pořád melou dokola, k tomu je tu víc ukňučeného popu, víc laptopového pískání a bručení, ohlušujících forte a šeptavých tišin, skladeb, kde se žvaní, praská to, šumí a brumí. Většina neakustické hudby 21.století nemá hlavu a patu. Jazz skončil už dávno a také jen reprodukuje svou minulost. Až donedávna byla hudba lidským jazykem. Tento charakter se s pokračující mechanizací lidského života začíná ztrácet. Podobně jako ve výtvarném umění se koncept zdá být jistější než podstata – jestliže zanícení je nahrazeno teoretizováním nebo pohodlným konzumem.“

Rock v opozici zůstává každopádně sympatickým hudebním hnutím. A co se týče Evropy, zůstalo mu nejvíce věrných posluchačů bezesporu právě u nás, v Čechách. Není divu…

 

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*