Warning: A non-numeric value encountered in /www/jazzport.cz/jazzport.cz/wp-content/themes/valenti/library/core.php on line 1457
Apokalypsis lepší než Officum!
zvuk
hudební úroveň
obal desky
5.0Overall Score

Se závěrem roku 2013 přišla do našeho jazzového světa Apokalypsa! Může za to DAVID DORŮŽKA TRIO a TIBURTINA ENSEMBLE, kteří se na albu „APOKALYPSIS“ (Animal Music) pokusili spojit současný jazz se středověkými duchovními zpěvy!

Tiburtina Ensemble je sedmičlenný ženský vokální soubor, který založila Barbora Sojková v roce 2008, interpretující gregoriánský chorál a středověkou polyfonii. Nevyhýbá se ani soudobé hudbě, v které se pohybuje také saxofonista a basklarinetista Marcel Bárta, takto člen Dorůžkova tria. Vedle Bárty a kytaristy Davida Dorůžky zde hraje také bubeník a perkusista Martin Novák. Proto bylo asi jen otázkou času, kdy se tito protagonisté na obou hudebních pólech potkají a zkusí něco podobného, jako Jan Garbarek a Hilliard Ensemble v již legendárním projektu „Officum“.

tiburtina-ensemble-and-david-doruzka-trio-apokalypsis

Jejich společná nahrávka vznikla na hradě Zvíkov, a to během dvou dnů na počátku prosince, takže hudba i zpěv zní akusticky velmi prostorově, zaobleně, chvílemi až mrazivě mysticky. Nejpatrnější je to u bicích a perkusí, jež jsou slyšet až hmatatelně izolovaně, jako by z jiného prostoru. Zpočátku mi to vadilo, ale v průběhu poslechu jsem si nejen zvykl, ale zjistil jsem, že takto vlastně vzniká jakési hluboké, místy rozechvělé napětí, přecházející dokonce v děsuplný pocit. A proč taky ne, když spojujícím tématem je Apokalypsa! Téma biblického Zjevení sv.Jana obsahuje také španělský rukopis Codex Las Huelgas ze 13.století, a právě z něho byly na album příslušné písně vybrány Barborou Sojkovou, uměleckou vedoucí Tiburtina Ensemble.

Album „Apokalypsis“ obsahuje na ploše více než 65 minut 18 skladeb. Základem většiny z nich je raná vokální monofonie (jež občas přechází v polyfonii), kterou podmalovávají, dokreslují a rozvíjejí jazzoví instrumentalisté. Mnohdy nejde ani tak o jazz, jako o soudobou vážnou hudbu nebo naopak středověkou. Dorůžkova akustická kytara totiž často zní jako loutna, naopak Novákovy bicí burácí jako u Xenakise a Bártův tenorsaxofon a basklarinet zase ohmatává sónická zákoutí free-jazzu, zatímco sopránku hraje lyricky barevně a melodicky (podobně jako Garbarek).

Nebudu vás zahlcovat sáhodlouhými latinskými názvy skladeb, není třeba rozebírat každou zvlášť, aby bylo jasné, že v tomto albu se skrývá hudební projekt, u nás ojedinělý. A ve světovém kontextu patří k těm nejzdařilejším. A dokonce si troufám tvrdit, že lepším než v případě již zmíněného Garbarkova projektu „Officum“. Garbarek se totiž snaží vstupovat do každé písně a ne vždy je to výrazově adekvátní a umělecky přesvědčivé, protože se občas ztrácí náboj, a to nemám na mysli jen ten duchovní. Kompletní Dorůžkovo trio a vokální ansámbl pospolu znějí pouze v osmi případech, v těch ostatních deseti se střídají, přičemž třikrát zní pouze zpěv (a to také jen jeden nebo dva hlasy). Instrumentalisté hrají též osamoceně, a to nejen jako trio, ale blýskne se zde sólově především Dorůžka („Interlude I.“) a Novák („Interlude III.“). To je důkazem jejich tvůrčí zralosti, neboť veškerý svůj interpretační um podřídili citlivému uchopení témat, čímž dosáhli výrazové tvárnosti a umělecké opravdovosti. Přitom výrazová a dynamická škála takto uchopené duchovní hudby je, zdá se, nevyčerpatelná – od meditativních nálad až po navýsost experimentální free-jazz-rockovou erupci, v níž Dorůžka drásá dokonce elektrickou kytaru („Canticum Benedictus es, Domine, Deus“).

Závěrem bych chtěl varovat před poslechem ve sluchátkách: Pozor, mohlo by vás to opravdu intenzivně zasáhnout!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*