Jazzový majstrštyk českým matem Američanů
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9Overall Score

Těsně před Vánocemi 2013 vydalo již druhé album na labelu New Port Line PAVEL WLOSOK TRIO. Zove se „Czechmate“ a tentokrát bylo natočeno ve spolupráci se špičkovým americkým saxofonistou JOELEM FRAHMEM. Ten patří mezi současnou elitní desítku tenorsaxofonistů a Čech Pavel Wlosok se během 18 let, kdy žije ve Spojených státech, vypracoval také na uznávaného jazzového instrumentalistu. Jako pianista hrál už snad s každým, kdo dneska něco ve světě jazzu znamená. Kromě toho je pedagogem na Western Carolina University v Severní Karolině a v tamním studiu také vznikl základní materiál alba. Konečné úpravy, mix a mastering byly tentokrát učiněny kompletně v USA, což se projevilo oním specificky hutným americkým zvukem. V případě obou sólistů, ať už Pavla Wlosoka, tak i Joela Frahma, to byl vlastně geniální producentský tah – jejich hra se totiž vyznačuje neobyčejně měkkými a melodickými tóny, takže takto nabývají na plnokrevné emotivnosti. A když k tomu přidáte zkušenou rytmiku, je na parádní muziku zaděláno: americký bubeník Bill Campbell je univerzálním, kreativním a citlivým hráčem (dokonce má vlastní rockovou kapelu!), kanadský kontrabasista Steve Haines je typem silového hráče, tzv.“tlakaře“, jemuž však nechybí fantazie a schopnost vcítit se do nálady skladby, přičemž ji navíc dokáže pořádně zhutnit. A jsou to Wlosokovi kamarádi, spolužáci z univerzity (v Texasu, což je nejstarší jazzová univerzita na světě), takže si rozumějí také lidsky. Pro hudbu je to něco navíc, a to „navíc“ se také vrchovatě, samozřejmě v pozitivním slova smyslu, projevuje.

57427-580

autor Piotr Wojtasik NEW PORT LINE

WlosokTrio_titulAlbum otevírá mistrná kompozice „Fragments“, kterou Wlosok napsal račí metodou, tj.způsobem běžným pro soudobou vážnou hudbu. Předehra je tady na konci, pět částí, jež rozvíjejí to, co teprve zazní, jsou oněmi fragmenty. Frahmův tenor je sice měkký, ale plný a barevně sytý, Wlosokovo piano ctí jazzovou tradici, každý tón, úhoz, akord budují výraznou melodičnost, nejsou tolik zatěžkané ekvilibristikou za každou cenu. Následující skladbu „St.Hainesville“ věnoval Wlosok svému basákovi, a ten se také blýskne v razantním antré. Poté následuje opět výrazný hudební motiv, nesený tenorem, Frahm s ním pak pracuje velmi citlivě,
vznosně, až s jakousi intelektuální něhou, beze stopy živočišnosti, jíž se vykazují saxofonisté jeho generace. Pianista pak přistupuje k hudební materii podobně, nikam se nežene, tóny doslova vykružuje, máte pocit, že spíše vypráví než hraje, a v té řeči je i bluesový smutek.

autor Piotr Wojtasik NEW PORT LINE

autor Piotr Wojtasik NEW PORT LINE

Baladu „Natalia“ napsal Wlosok pro druhorozenou dceru Natálii, je náležitě odlehčená, ve valčíkovém rytmu, s osvěžující Frahmovou sopránkou (jediná skladba, v níž nehraje tenora). Poté vás však smete pořádně rozdivočelá svižnůstka „Brooklyn Minute“, která odráží Wlosokovy zážitky z jeho pobytu v této části New Yorku, kde bydlí jeho bubeník Campbell. Ta ostinata v úvodu a na konci jsou fakt vražedná, a přitom vlastně vytvářejí ústřední motiv skladby. Piano až monkovsky vybuchuje a tenor je tentokrát hodně vypjatý a coltraneovsky hadovitý. Zběsilou jízdu pak vystřídá smutek nejdelší kompozice alba (11:43), jež se příhodně zove „Sadness Within“ – nádherná, citově bohatá balada, ve které proti sobě působí výrazně emotivní tenorsax a téměř chopinovsky něžné piano, čímž vzniká napětí, které ještě zhoustne tepem a ševelením bicích a eruptivní basovou linkou se sólem. Titulní skladba „Czechmate“ vyjadřuje autorovu navztekanost a rozčarování z prohlubujícího se rozdělení (nejen) české společnosti v důsledku hospodářské, potažmo morální krize, v osobní rovině pak tato hardbopovka představuje krizi středního věku (ach ano, Wlosok už je čerstvým čtyřicátníkem…). Závěrečná balada „Sister Julie“ je autorskou vizitkou Frahma, Joel ji napsal pro svou sestru a samozřejmě vyznívá lidsky teple a nadějně, což bylo i dramaturgickým záměrem. Nádherný, vzdušný motiv, hraný tenorem a klavírem, jakoby se vznášel nad hustým rytmickým předivem, evokujícím vášnivou latinu. Basista zde navíc vystřihne hezké sólo, aby pak Frahmův tenor měkce přistál v lahodné codě.

Jazzový majstrštyk! A možná opravdu mat…

Odkazy:

Related Posts

2 komentáře

  1. Pavel Wlosok

    Diky ze moc hezkou recenzi – opravdu se mi libi. Ta fotka, kde sedim u piana ale byla vyfocena Patrickem Markem, tak at se na nas nezlobi. Bylo by fajn to opravit. Wojtasik fotil akorat tu, kde jsem s Joelem v objeti – po vytahnuti CD z obalu ji lze videt. At se dari Honzo!

    Odpovědět
    • Jan Hocek

      Tímto je to uvedeno na pravou míru, Patrick je zmíněn… A přeju hodně štěstí, Pavle, na té šňůře s Margitzou po vlastech slovenských a maďarských! :)))

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.