Volker Goetze a Ablaye Cissoko ví jak léčit lidskou duši

Volker Goetze a Ablaye Cissoko ví jak léčit lidskou duši

Hudba, kterou dělá Volker Goetze, trumpetista narozený v Německu a usazený v NYC, s Ablayem Cissokem, senegálským zpěvákem a hráčem na koru, překračuje jak zeměpisné tak muzikální hranice. V roce 2008 nahráli společně prvotinu Sira, která se stala unikátní hudební syntézou dlouhodobé tradice vypravěče/griota v moderním pojetí. V jejich první nahrávce pro Motema Music – Amanke Dionti – se Goetze a Cissoko znovu vydali odvážnou zvukovou cestou od západoafrické pouště a pobřeží až po urbanistickou krajinu New Yorku a Paříže, která promlouvá na téma našich historických kořenů i našeho uspěchaného, odlidštěného moderního snažení. Podle tradic griotů se Cissoko pokouší uzdravit naši duši svou hudbou a v partnerství s mistrem Goetzem se mu to daří, jejich nahrávky jsou opravdovým duševním balzámem.

Ablaye Cissoko & Volker GoetzeGoetze říká, že Amanke Dionti vznikalo během turné s nabitým programem po uvedení Sira. „Dá se říct, že Sira vzniklo intuitivně, zatímco v době, kdy jsme nahrávali Amanke Dionti, jsme si mnohem více uvědomovali základní prvky naší společné práce,” vysvětlil. Vystupování v cizině dalo dvojici dostatek příležitostí definovat přesněji unikátní proces jejich souhry, ať během kontroly nahrávek, za scénou nebo během vystoupení. A protože charakter improvizace je klíčový prvek skoro meditativní podstaty jejich soundu, Goetze také zdůrazňuje, že Amanke Dionti je na ní zaměřen. „Když hrajeme, hrajeme jednoduše ve stavu blížícímu se meditaci. Každý dobrý hudebník ví, jak se do této ‚zóny’ dostat, a mne udivuje, že se dokážeme v této zóně pohybovat víc jak hodinu při každém vystoupení. Samozřejmě reakce posluchačů pomáhá. Ale když nahráváme ve studiu, je důležité dostat se tam také a na stejně dlouho, ne kvůli perfekcionismu, ale abychom vyvolali stejný pohodový okamžik. Meditující nemůže v tomto stavu setrvat jak chce dlouho. Koncentrace je velice obtížná. Mysl je toulavá. Musí se neustále vracet do přítomnosti.”

Pro Amanke Dionti zvolili Goetze a Cissoko velmi speciální prostředí téměř dvěstě let starého dřevěného kostela Bon Secours v Paříži místo sterilního studia. „Akustické hraní nám umožnilo dynamičtější spolupráci. Prostory s přirozeným zvukovým efektem jsou ideální pro koru, hlas a trubku. Dřevěný kostel je perfektním místem pro naši hudbu už také svou mystikou.”

27.1.2014 19:30 v Divadle U HasičůCissoko – ze starého rodu griotů, západoafrických bardů, kteří jsou nositeli ústní lidové tradice zabývající se osobními a sociálními záležitostmi sdělovanými pomocí hudby – využívá nahrávek s Goetzem k modernizaci své tradiční role. Náměty jeho skladeb jsou jak osobní, tak všeobecné, ze zkušenosti i vypozorované. Poklid první skladby Kanan Maloundi zrcadlí griotův společenský apel v řeči mandinga k ochraně křehkého umění. Cissokův dokonalý hlas, úzce propojený s korou a trubkou, je typickým soundem a stylem, který této dvojici přinesl uznání po celém světě.

Amanke Dionti, což se dá přeložit jako „Ona Není Tvůj Otrok”, zaručeně způsobí rozruch v Senegalu, Cissokově domovině, protože otevřeně mluví o zastíraných ale stále sužujících společenských problémech Senegalčanů. Cissokovy texty vyzývají k respektu vůči tisícům dívek, které jsou posílány hladovějícími rodinami z nejchudších zapadákovů do měst jako služky do bohatších rodin. Naděje, že budou pracovat za byt a stravu, vzdělání a trochu peněz, které by si nikdy doma nemohly vydělat, se v mnoha případech nesplní, na místo toho jsou zneužívané a zachází se s nimi jako s otroky. Cissoko tím porušil tabu své země. Vlastní role griotů je mluvit o tom, co je ostatním lidem zakázáno. Cissoko však ventiluje tyto problémy před posluchači ve světě a stává se tím v podstatě „globálním griotem”.

Goetzova zasmušilá trubka otvírá tesklivou skladbu Togna, kde Cissokova slova vybízejí k toleranci a respektu. Goetze tlumočí: „Lidé, kteří necítí úctu a ubližují ostatním z rasových nebo náboženských důvodů, ve skutečnosti volají po lásce. Doufejme, že se naučí mít rádi sami sebe než propadnou vášni násilí.” Věrni svému poslání zůstávají ve zrychlené centrální skladbě Silo, což podle Cissoka znamená „Rovnou”. Jen jako živá souhra dvou instrumentů, bez vokálu, proudí skladba s jistotou a opakuje skrytý vzkaz. Následující jiskřivá Flueve byla napsána jako pocta řece Senegal, která se vlévá do Atlantiku v Saint-Louis, Cissokově rodišti.
Píseň Haiti hovoří nejen o přírodní katastrofě po zemětřesení v roce 2010, kdy zahynulo 300 tisíc lidí, dalších 300 tisíc bylo zraněných a přes million přišlo o domov, ale také o trápení s následnou politickou nenažraností a korupcí. Cissoko znovu splnil důležitý kulturní úkol griota: uchovávat důležité události v ústní tradici v době, kdy písemné záznamy neexistovaly.

Amanke Dionti uzavírá skladbou Miliamba, což je v podstatě tradicionál o obětování nedotčené dávným bohům. „Pro mne tato píseň symbolizuje všechny nedobrovolné oběti nespravedlnosti a nesnášenlivosti”, říká Goetze na vysvětlenou, proč skladbu zahrnuli do CD. „Má v sobě pro mne hojivý smutek.”

CD také obsahuje výňatek z Goetzova dokumentárního filmu Griot s Cissokem v hlavní roli. Film byl natočen v Senegalu, když oba pracovali na CD Sira. Do té doby nevěděl Goetze celkem nic o griotech, ale jakmile se začal o grioty zajímat, chtěl se podělit o své znalosti s ostatními. Nakonec začal spolupráci na filmu se Samem Pollardem, dokumentaristou nominovaným na Academy Award (spolupracoval také se Spikem Lee). Film je hotov pro mezinárodní filmové festivaly a měl předpremiéru na Womexu 2011.
Ablaye Cissoko a Volker Goetze vystupovali společně poprvé v Senegalu společně s Africko-evropským jazzovým orchestrem při zahájení Youssou N´Dour 2001. Záhy zjistili, že přes mnohé kulturní rozdíly mají hodně společného, osobnost i muzikalitu. Spřátelili se a vydali se na společnou uměleckou a sociální dráhu. Cissokův zájem o jazz a Goetzův o západoafrickou hudbu se nádherně doplňují a jsou nezbytným předpokladem k fascinujícímu a záhadnému dialogu, který Cissoko charakterizoval: „Z naší různorodosti roste naše síla.”
Volker Goetze, německý rodák usazený v NYC, má za sebou spolupráci s mnoha velikány na poli jazzu a world music, jako Nana Vasconcelos, Craig Handy, Peter Kowald, Markus Stockhausen a Lenny Picket. Ablaye Cissoko je považován za jednoho z nejgeniálnějších stoupenců kory – 21 strunný instrument, něco mezi harfou a loutnou – proslulou svou emoční, evokující zpěvností. Cissokův úžasný talent vedl ke spolupráci s uznávanými umělci jako Randy Weston a Omar Pene.
Prvotina Sira v roce 2008 měla ve světě mocný ohlas. Boston Globe vychvaloval CD jako „úplný skvost” a All About Jazz se rozplýval: „Závan čerstvého vzduchu … Sira skýtá oázu klidu k odmlce a odpočinku, k zamyšlení a dojetí…” BBC World on 3 velebil CD za „skvělou spolupráci kultur a jazyků”, zatímco ve Francii v recenzi v Jazzman’s 4 Star prohlásili: „Sira znamená opravdové setkání mentalit … oslavu jednoduchosti a univerzálnosti hudby. ..Překrásné.”
Aby si udrželi své silné sociální cítění, které prostupuje jejich životy a prací, Cissoko a Goetze si uvědomili, že jejich partnerství by mělo větší kulturní dopad, kdyby z jejich kreativního spojení podpořili místní obce v Západní Africe. Darují 10 procent zisku z CD Sira a Amanke Dionti organizaci Tostan, která má za úkol umožnit africkým obcím trvalý vývoj a pozitivní sociální přeměnu založenou na dodržování lidských práv.