FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ2Jeden ze svých abonentních koncertů věnovala FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ britské hudbě, a to s přihlédnutím na letošní brittenovské oslavy. Stalo se tak 12.prosince a z pódia se linula hudba Elgarova, Brittenova a Holstova. Dirigentem Filharmonie Hradec Králové byl tentokrát Petr Altrichter, kterého mám jednou provždy spojeného s úžasným posluchačským zážitkem, když s Brněnským filharmonickým orchestrem před 11 lety provedl kompozici Luboše Fišera „Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy“. Po celý čas seděla za hradeckou filharmonií ženská část Pražského filharmonického sboru (sbormistr Lukáš Vasílek), aby pouze na závěrečných pár minut koncertu povstala a zhostila se obtížného vokálního partu.

V úvodu zazněla „Serenáda pro smyčcový orchestr e-moll, op.20“, kterou v roce 1892 napsal pozdně romantický EDWARD ELGAR. Tato třívětá skladba v tradičním anglickém duchu je zajímavá především tím, že ji skladatel věnoval filozofovi W.H. Whinfieldovi, jenž mimo jiné překládal perskou literaturu. Snad proto místy evokovala Pohádky tisíce a jedné noci. Hradecké smyčce zahrály po celých 12 minut bezchybně a patřičně kolorovaně.

„Průvodce mladého člověka orchestrem, op.34“ BENJAMINA BRITTENA byl už šálek silnější kávy. Tuto sedmnáctiminutovou Variaci na Purcellovo téma pro orchestr a vypravěče ad libitum, jak zní podtitul této skladby, kdy byl tentokrát part vypravěče vynechán, napsal Britten v roce 1946, rok po skončení strašlivé světové války, a její živost, radost, optimismus a hravost je evidentní. Není to tedy pouze didaktická pomůcka k beztak problematickému rozšiřování kulturních obzorů mladé generace, ale oslava míru a jeho všelikých podob a chutí. Dirigent Altrichter nastudoval tuto kompozici s hradeckým tělesem do všech nuancí, a to i v souzvucích či kontrapunktech nejen v rámci celého orchestru, ale i uvnitř každé nástrojové sekce, které jsou postupně představovány. Obvzláště se mi líbily flétny, horny, klarinety, pozouny a basová tuba, kontrabasy a především hoboje a samozřejmě bicí nástroje v silném obsazení, včetně arzenálu drobných perkusí (tamburína, triangl, kastaněty apod.). Orchestr podal barvitý a mnohotvárný výkon. A to jsem netušil, co mne čeká po přestávce…

Samozřejmě, padesátiminutovou orchestrální svitu „Planety“ GUSTAVA HOLSTA znám (a nemyslím zrovna slavnou filmovou sérii Hvězdné války, kde její parafráze často znějí). Dokonce z několika vrcholných provedení, ale pouze z nosičů (Los Angeles Philharmonic se Zubinem Mehtou, BBC Symphony Orchestra a Sir Adrian Boult, Bruckner Orchester Linz s D.R.Daviesem…). Naživo jsem tuto pozdně romantickou perlu (Holst ji psal v letech 1914-16) ohmatával poprvé. A za(u)chvátila mne!

Filharmonie Hradec Králové pojala tuto navýsost dramatickou svitu o sedmi částech (shodně s počtem planet, bez Země a tehdy neznámého Pluta) podle mého názoru tak, jak ji autor bezesporu chtěl slyšet. Dokonce vokální ženský sborový part v závěru svity zněl více schoenbergovsky, než ze slavných nahrávek. A to bylo v pořádku, protože Holst byl při psaní této hudby pod silným vlivem nejen pozdních romantiků (společně s raným Stravinským), ale také Arnolda Schoenberga. Svou hudbou se snažil ztvárnit vliv planet na psychiku člověka (a pěkně po freudovsku). Mars (nositel Války) zahrála hradecká filharmonie s přímo drtivým nasazením, sazby a kadence až děsily. Venuše jako nositelka míru pohladila svými projasněnými barvami a působila až milostně. Větrný posel Merkur byl hravý a až filmově serenádový, s výraznými party harfy a celesty. Veselý Jupiter zněl triumfálně, jakoby válka byla zapomenuta, syté smyčce, žestě a dřeva dosahují až hymnické síly, po rytmické stránce je to místy roztančené. Dramaticky baladický Saturn (nositel Stáří) stojí na minimalistických figurách fléten, kdy orchestr hraje v jakýchsi polyfonních vlnách, ve ztišení slyšíte jen harfu a kontrabasy – přiznám se, že mi běhal mráz po zádech. Uran (coby Kouzelník) je opět dramaticky vypjatý, excelují dechové sekce a bicí soupravy, proměňuje se rytmická struktura, zakončeno pochodovým rytmem a soubojem dynamických kontrastů. Finální Neptun je zde vyobrazen skutečně jako Mystik, zde Filharmonie Hradec Králové dosáhla maximálního účinku, včetně multi-ženského vokálu až v ligetiovské mikrotonalitě. Bravo!

Jednou z příčin, proč se tento koncert maximálně vydařil, byla také dramaturgie. Ano, od poklidné hladiny až po rozbouřený Vesmír…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*