AMBIENTNÍ VÝLET NORSKÝCH wESTAMANŮ DO AFRIKY
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7Overall Score

Slovenský label Hevhetia vydal pozoruhodné ambientní album norské provenience, jež se může směle měřit s tím nejlepším z produkce třeba takového vydavatelství, jakým je londýnský Touch (kde mimo jiné vydává své desky např.Geir „Biosphere“ Jenssen, taky z Norska). Album „wESTAMAN“ skrývá ambientní zvukový projekt, pod nímž jsou podepsáni tři norští experimentátoři: bubeník a perkusionista Erland Dahlen (člen několika electro-jazzových formací, spolupracoval i s Molvaerem), kytarista a producent alba Bjorn Charles Dreyer (s Dahlenem se znají z Aarsetova Sonic Codex Orchestra) a klávesista Hallvard Hagen (polovina electro-dua Xploding Plastix). A tito Seveřané vyrazili za lovem „field recordings“ (čili terénních nahrávek, které jsou pak základní stavební hmotou pro ambientní kompozici) na africký ostrov Zanzibar, aby zde album natočili v tamním proslulém Mtoni Marine Center.

Již samotné názvy osmi tracků, jež 39 minut trvající album obsahuje, naznačují jejich obsah: jde o výlet do temného zvukového světa moře a jeho hlubiny, který člověka fascinuje natolik, že se s ním pouští za pomoci techniky buď do nerovného boje, ve kterém však nemůže zvítězit, a nebo se snaží poznat jeho tajemství, včetně těch sonických, a tudíž mu porozumět a sžít se s ním. Hudební tvůrci zvolili samozřejmě tu druhou cestu. Při nahrávání narazili dokonce na synchronicitu: pro zvuk lodního motoru použili jeden velký člun, který si v zanzibarském přístavu vyhlédli, a posléze zjistili, že byl v 70.letech vyroben v jejich vlasti, Norsku!

Úvodní „Catamaran“ s lidskými hlasy, zvukem vln, jež proráží loď, s ocelovými ozvěnami jakoby z hlubin je výrazně naturální. Následující „Hyrdophone Blues“ již pracuje s drony a táhlým zvukem elektrických houslí, drásaným industriálními poryvy. Nejdelší skladbou je 7 a půl minuty trvající „Pwani“, vystavěná zprvu na výrazně kovových perkusích v kontrapunktu k melodické pedal-steel kytaře, posléze vygradovaná zhušťováním soundu využitím celé bicí soupravy, samozřejmě patřičně zkreslené, a eruptivně exponované elektrické kytary, zakončená pak pouze perkusemi, elektronicky modifikovanými. Úžasně zpracovaný kytarový zvuk tvoří další kompozici „Kili“, kde až s drásavou naléhavostí vzlíná ze spodního proudu dronů, až je vystřídán kovovými alikvóty. V „Endemic Engines“ si naplno vychutnáte lahodné elektronické vlny témbrů nad výrazně industriálním rytmickým tokem, ve skladbě „TINA“ vás bude děsit doom-jazzový rytmus s hororově zabarvenou kytarou, jež postupně zesiluje a přebírá otěže. Výrazně perkusivní „Nje“ přejde v ticho, z něhož se začnou linout jemné zvuky (snad) podvečera na břehu moře (evokuje mi to jednu sekvenci z legendárního alba „Ambient 4/On Land“, kde se snažil otec ambientu Brian Eno zvukově zaznamenat západ slunce). Závěrečná „Submerge“ album korunuje proměnlivou ambientní plochou s kytarovým podkladem, ústící v sonickou hloubku oceánu, narušovanou pouze osamocenými drony. Svou naléhavostí však zneklidňují…

One Response

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.