Pokud se u nás dá hovořit o skutečné, nefalšované jazzové legendě, pak je povinností zmínit FREE JAZZ TRIO (FJT) z Olomouce. V loňském roce oslavili tito výsostní amatéři s buldočí povahou neuvěřitelných 40 let existence! Samozřejmě se jejich složení v průběhu těch desetiletí měnilo, dost často vlastně nešlo ani o čistokrevné trio, ale rozšiřovalo se nejčastěji na kvartet, mnohdy dokonce i kvintet. Stejně tak se proměňovalo jejich pojetí free-jazzu, kterýžto si hrdě vetkli do názvu.

Postupem času přestávali být tak radikální, stejně jako jejich vzorové Ornette Coleman a John Surman nasávali do oné svobodně rozvolněné jazzové formy hlavně prvky etnické a soudobé vážné hudby. Ale už jen slovo „free“ bylo pro rudé mocipány podezřelé, takže všemožně házeli svobodymyslným jazzmenům klacky pod nohy, sešlo i z natočení EPdesky v pantonské edici Mini Jazz Klub. A současný „archivář“ a bubeník FJT (působí v triu od roku 1979) Petr Večeřa vzpomíná na jeden z tehdejších koncertů (a to v roce 1982 v divadle Drak v Hradci Králové) takto: „To byl památný koncert, jelikož tehdá umřel Brežněv a zrovna kolem poledne, když jsme vjížděli do Hradce, tak soudruzi koncert zrušili. Nakonec hoši z Ventil dua (viz. zde rozhovor z Jiřím Vyšohlídem „Já jsem na ten klarinet vlastně ani hrát neuměl!“ – pozn.autora) v divadle zorganizovali koncert načerno a sehnali diváky, kteří zaplnili snad polovinu sálu…“ Pro dnešní jazzovou generaci je tohle už jako z jiné planety, zaplaťbůh – ale maně přemýšlím o otázkách umělecké poctivosti, upřímnosti, opravdovosti, a samozřejmě také pokory.

FJT se poslední desetiletí ustálilo na tomto složení: již zmíněný Petr Večeřa, Josef Bláha (saxofony, klarinet, el.housle) a Luděk Záruba (4 a 6-ti strunná baskytara, syntezátor). Hostuje s nimi Antonín Náplava, jeden ze zakládajících členů, vynikající hráč na nejrůznější perkuse. V roce 2002 natočili a k novému výročí znovu vydávají (vlastním nákladem, jak jinak) CD „Looking Back In Dream“. Už titul předjímá odklon FJT od radikálního free-jazzu k sofistikovanější podobě volné improvizace, s výraznými hudebními motivy, jistou propracovaností tvaru, takže všech šest skladeb lze směle označit za kompozice. A navíc velmi zdařilé! Až na jednu jsou z jejich autorské dílny, ona převzatá dotvrzuje „změkčení“ (v nejlepším slova smyslu) hry tria (Náplava tady hraje pouze ve dvou skladbách, takže jde opravdu o ten nejreprezentativnější vzorek triové hry!): „Song Of Space“ Jana Garbarka (z jeho raného alba „Sart“). FJT se této skladby zmocnilo samozřejmě po svém – zkrátili ji o minutu (na 8 a půl minuty) a kromě tenorsaxofonu a melodické baskytary zde zazní vskutku úchvatné elektrické housle. Bláha na ně hraje jako svého času Ornette Coleman, tak nějak jinak, solitérsky, fyzicky, lidsky, emocionálně. Na houslích je též, a to cele, postavena kompozice „Conjuction“ – na ploše více než 7 minut doslova na moři z poklidné a měkké rytmiky jeho housle plavou a vzpínají se a noří a hladí i skřípou. Album je signifikantně (a patřičně nápaditě) uvozeno dvojdílnou poctou „Toníkovi k šedesátce“, v úvodu jako připomenutí free-jazzového rebelantství, v závěru pak v podobě odlehčené miniatury s hravým syntezátorem, hracím strojkem, různými drobnostmi a hračkami v roli perkusí. Toník Náplava, hlavně jako nepřekonatelný hráč na djembe, zpestřuje především krátkou skladbu „Double Birthday“. Vrcholem alba je nejdelší kompozice (přes 9 minut) „Kousek pro budoucnost“, kde se uplatňují v sólech všechny saxofony i klarinet, rytmika úžasně rozbují a blýskne se také v divoké jízdě baskytara. V „Odpoledním snu“ pak Bláha vystřihne parádní sólo na klarinet, zatímco basa až „kovově“ tvrdí muziku. CD trvá téměř 45 minut a nedovolí vám vydechnout. Nápaditě jednoduchý a syrový design má na svědomí ještě Martin Burian, pamětník první éry FJT.

Ale následující CD „Temperance“, natočené o dva roky později (a zatím poslední, nepočítaje v to připravené dvojdiskové vydání záznamu legendárního koncertu v Tišnově v roce 1982), jde v novém soundu ještě dál! Design, který leccos naznačí, je až ambietně bohatý (ale nikoli přeplácaný) a jeho autorem je Vítězslav Novák, nový grafik FJT. Stopáž alba překračuje sympatických 63 minut a hudební materiál na něm je natolik silný, že litujete časového omezení takového záznamu. Ten pořídilo FJT nejen s hostujícím perkusistou a hráčem na djembe Antonínem Náplavou, ale také s Lubomírem Bláhou, trumpetistou z Telče, takže trio se takto rozšířilo na kvintet, a to vesměs ve všech skladbách. Titul alba znamená „zdrženlivost, střídmost, umírněnost“ a vystihuje plně to, co z CD zní. Hudba je to „free“ ve smyslu nápaditosti, pestrosti, až dětské hravosti, přičemž zvukově i instrumentálně jsou FJT pravděpodobně na svém absolutním vrcholu! Pro mne byl obrovským překvapením trumpetista Bláha, protože doma v Telči figuruje hlavně v dixielandu! S ním znějí FJT místy jako raný Ornette Coleman s Donem Cherrym. CD obsahuje 13 kompozic, z nichž ale šest (v délce do 1 minuty) funguje jako předěly mezi rozměrnými kompozicemi. Dostaly název „Relaxation“ (I. až VI.) a jsou to v podstatě volné hříčky, tvořené především perkusemi, hračkami a různými předměty a jen občas zazní třeba klarinet, melodika, xylofon nebo trubka, ovšem značně zkreslené. Také úvodní skladba „Rascal´s Jump“ (Šibalská skočná) je z této hravě odlehčené dílny FJT a připomíná svým folklórním nádechem třeba Winobranie Zbigniewa Namyslowského, který byl pro mnohé česko-moravské jazzmeny vzorem hlavně v 70.letech. První vrchol alba představuje „Dangerous Hybrid“ (Nebezpečný kříženec) až s rockovým drivem, stejně tak sedmý track „Molybden“, který uhání až s neskutečnou dravostí! Mezi nimi se skví umně vystavená, bezmála 13 minutová kompozice „Seemingly Quiet Devotions“ (Zdánlivě klidná pobožnost), v níž figuruje až barokně zabarvený syntezátor a také znějí zvony, sóla se vylupují jako perly z lastur (obvzláště se blýskne sopránka) a po gradaci a následném rozpadu se vše vrací na hymnicky vznosný (vyhýbám se záměrně výrazu „vznešený“) začátek. Až mysticky, magicky vyznívá skladba „Thread From The Ravel“ (Z motanice nit), jediná, v níž FJT použijí elektrické housle. Příkladnou variační práci s výrazným motivem FJT předvádějí v „Cry Beneath The Holy Hill“ (Volání pod Sv.Kopečkem) a tahle skladba se vlastně stává originálním příspěvkem k letošnímu cyrilometodějskému výročí. Závěrečná vypalovačka „Get Up!“ vás pak uzemní znamenitým sólem na bicí, free erupcemi dechových nástrojů a rozdivočelou codou.

Vězte, že tito věrozvěsti moravského free-jazzu si zaslouží vaši pozornost. I ve světovém kontextu patří k jedinečným jazzovým souborům. Více na jejich webových stránkách http://freejazztrio.wix.com/freejazztrio…

One Response

  1. Jan Hocek

    Upozorňuju jazzomily, že v sobotu 27.července bude na stanici ČRo Vltava, v 17.45 v rámci Jazzového podvečera, pořad „Sladké je žít“, kde texty performera, básníka a milovníka blues Milana Kozelky bude doprovázet hudba právě Free Jazz Tria!!!

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.