V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora 2013 měli návštěvníci koncertu v chrámu sv.Barbory dne 11.června jedinečnou příležitost slyšet českou premiéru slavné svity Pink Floyd z roku 1970 „ATOM HEART MOTHER„! I ve světovém měřítku je toto provedení (nepočítaje v to samotné Pink Floyd) opravdovou vzácností – dle dostupných informací bylo toto kutnohorské pouze čtvrtým v pořadí!

Ještě, než tato výsostná hudební lahůdka zazněla, umělecký ředitel festivalu a violoncellista v jedné osobě JIŘÍ BÁRTA varoval naplněný chrámový prostor před první polovinou koncertu. Bylo jasné, že většina posluchačů přišla „na Floydy“, a také se to potvrdilo. Obě soudobé kompozice, hlavně ta druhá, byly přijaty rozpačitě. Pro mnohé to bylo evidentně první setkání s „hudbou z Marsu“, abych se vyjádřil odlehčeněji. Přitom dramaturgicky bylo zařazení těchto skladeb vlastně geniální! Tvořily dva oddělené protipóly, jež se pak ve svitě „Atom Heart Mother“ spojily v onen „crossoverový“ drahokam dokonalého tvaru (Jiří Bárta nechť mi promine, výraz „crossover“ totiž nemá rád…).

JOHN TAVENER, Sir (od roku 2000), současný britský skladatel, napsal „Svyati“ (čili Svatý) pro violoncello a smíšený sbor v roce 1995, a potvrdil tak setrvalý odklon od „západní“ hudby. Na staroslovanský text, který je určen pro byzantské, čili dnes pravoslavné liturgické pohřby, autor zkomponoval místy až meditativní, přesto vášnivý dialog mezi sólovým violoncellem a smíšeným sborem na téma: věčnost a nekonečno, jež se pojí se smrtí. Jiří Bárta a Martinů Voices (pod taktovkou Lukáše Vasilka) se svých partů zhostili excelentně, a umožnili tak nemnohým posluchačům vnořit se do úžasné hudební plochy, vyjadřující cestu od temnoty k věčnému světlu.

GEORGE CRUMB (ročník 1929), avantgardní americký skladatel, zkomponoval smyčcový kvartet „Black Angels“ (s podtitulem: „13 obrazů z temné země“) v roce 1970 pod dojmem apokalyptické války ve Vietnamu. Smyčcové nástroje jsou navíc amplifikované, takže jejich zvuk je místy až na hranici bolestivosti, zvlášť, když na ně protagonisté hrají jako na perkuse či jako na drnkací asijské nástroje, nebo doslova odírají struny! Do toho šeptají a vykřikují – rozeznal jsem anglická, vietnamská a německá slova a číslovky, a aby toho nebylo málo, využíván je tibetský gong (na který se hraje smyčcem i tympánovou paličkou) a dokonce sklenky – na ty hrají tři hráči, zatímco violoncellový part doslova zhmotňuje typický židovský lament (čili nářek). I když se v souvislosti s touto skladbou hovoří o absenci tzv. katarze, já ji tam zaznamenal. Dvakrát se v průběhu onoho drásavého smyčcového toku ozve lahodný, byť neustále „špiněný“ souzvuk, připomínající starou duchovní hudbu, aby pak v závěru zazněl sice rozbitý, ale již čistý. Houslisté Jakub Fišer a Martina Bačová, violista Karel Untermüller a violoncellista Jakub Tylman hráli jako o život, ale bohužel házeli ony příslovečné perly…těm, co se u toho vrtěli (opravdu je hrozný problém vydržet 25 minut, aniž bych rušil ostatní!), kašlali, smrkali, obraceli oči v sloup, chytali se za hlavu či prskali smíchy. My ostatní jsme byli u vytržení…
Pětadvacetiminutovou svitu „Atom Heart Mother“ (pro smíšený sbor, žestě, sólové violoncello a rockovou kapelu) napsali členové skupiny PINK FLOYD (hlavně však Roger Waters, jenž jí vtiskl protiválečný charakter, potažmo strach z globální jaderné katastrofy) se skotským skladatelem RONem GEESINem (s nímž Waterse pojilo přátelství nejprve skrze společnou lásku ke golfu). Ten byl nejen spoluautorem, ale hlavně instrumentoval onu „nerockovou“ část šestidílné svity, a to opravdu geniálně! To jest nepodbízivě, neprvoplánově, s uměleckou erudicí, přesto srozumitelně. Původně se jmenovala jinak – Geesin ji nazýval „Epic“, Floydi „The Amazing Puding“. Pak narazili v novinách na zprávu o ženě, jíž voperovali do těla kardiostimulátor s jadernou baterií, a to je inspirovalo k onomu poetickému názvu, který se již líbil všem. Dovolte mi, abych se ještě zvlášť zmínil o Geesinovi. Vězte, že začínal jako jazzový pianista (např. slavný britský dixielandový soubor Original Downtown Syncopators), posléze se stal vyhledávaným filmovým skladatelem a také autorem zvukových instalací (např. pro britský pavilón na Světové výstavě v Ósace v roce 1970). S Rogerem Watersem natočil ve stejném roce také experimentální hudbu k filmovému dokumentu „Music From the Body“.

Kutnohorské provedení svity „Atom Heart Mother“ se povedlo vskutku výjimečně! Žesťový orchestr, tvořený vesměs z mladých muzikantů, hrál až s jazzovým nasazením, Martinů Voices nijak také nezaostávali za sborem, jenž zní na originální nahrávce, spíše naopak! Rocková skupina zněla typicky floydovsky, však na Watersově postu, to jest u basové kytary, seděl Vladimír „Guma“ Kulhánek! Za bicími jsem rozpoznal Pavla Razíma a u gilmourovské kytary Zdeňka Tichotu (čili Kulhánkovi spoluhráči z kapel Luboše Andršta a Michala Prokopa), klávesistu jsem však nepoznal. Čekal jsem Romana Dragouna, který byl s Gumou u toho, když se dělala před pár lety česká verze The Wall, ale nestalo se tak. Violoncellového partu se zhostil samozřejmě Jiří Bárta – a opět úžasně! Zvládl i několik improvizovaných sól, která jsou předepsána v některých pasážích, kdy hraje rocková kapela. Zahrál si i na theremin. A při onom kmitání rukou připomínal šamana…Chrám sv.Barbory pak zažil bouřlivé ovace ve stoje! Zaslouženě…

Celý ten hudební večer v Kutné Hoře byl omamný a léčivý! A snad pro mnohé také iniciační!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..