Básnířka kytary. Tak by se dala stručně charakterizovat kytaristka Tatyana RYZHKOVA. Narodila se v roce 1986 v běloruském hlavním městě Minsku, již v 10 letech se stala žákyní V.V.Gromova, nejlepšího kytarového učitele v zemi. Posléze získala stipendium nejen doma, ale také na Lisztově akademii hudby v německém Výmaru u věhlasného profesora Thomase Müllera-Peringa. Tatyana zvítězila v několika kytarových soutěžích také v Rusku a Polsku. V současné době pilně koncertuje především v Německu a vede třídy kytary na hudebních školách v Achimu a Brémách, kde nyní i žije.

Její debutové album z loňského roku, nazvané jednoduše „Guitar„, obsahuje mimo jiné světovou premiéru skladby „Suite por Tatyana“, již přímo pro interpretku napsal holandský skladatel a kytarista Jean Sevriens, pohybující se mezi klasikou a jazzem. Právě vyšlé album „Expressions“ je opět crossoverově rozkročeno, i když ne tak široce jako v případě první desky. Ryzhkova tentokrát nešáhla po Bachovi ani žádném jiném barokním autorovi, nejstarším je zde Mauro Giuliani, italský skladatel z počátku 19.století. A repertoár se pak klene až k Astoru Piazzollovi, revolucionáři nového tanga, jenž tak geniálně vstřebal do jihoamerické lidové hudby prvky jazzu a vážné hudby. Jazzový rozměr pak CD získává také díky názvu, který je totožný se slavným Coltraneovým albem z jeho pozdního období, kdy duchovní rozměr své hudby obohatil o jedinečně opravdové emoce mnohdy až existenciálních rozměrů. Podobně ke klasickému hudebnímu materiálu přistupuje i Ryzhkova – o to více je tento počin pozoruhodnější, neboť nejde o vklad autorský, ale „pouze“ interpretační.

Již v úvodní kompozici „Fantasia La Traviata“ protagonistka naznačuje, že se nemíní svázat pouze notami. Romantický materiál Španěla jménem Francisco Tárrega je samozřejmě vzhledem k názvu více italsky kantilénový, ale Ryzhkova jej navíc přetavuje v mistrně odstíněnou, emotivní, něžnou i rozvernou a také impulsivní hru, ne nepodobnou sólovým nahrávkám jazzových kytaristů typu Jim Hall a Joe Pass. Tento skladatel je na albu zastoupen ještě skladbou „Capricho Arabe“, nádhernou miniaturou, v níž Tatyanina kytara připomíná arabskou loutnu oud, v současné době poměrně hojně zastoupené i v jazzu (např. Ahmed Abdul-Malik, Amos Hoffman, Dhafer Youssef, Rabih Abou-Khalil). Giulianiho „Sonata op.5“ o třech částech překvapí bohatou škálou dynamiky a zároveň zpěvnosti, stejně tak dva Chopinovy valčíky (op.69 a 64), které mnohdy evokují polohy mezi blues a ragtimem. Prvním vrcholem je „Julia Florida“ paraguayského autora první poloviny 20.století Agustína Barriose Mangoré. Ryzhkova tuto lyrickou skladbu pojímá jako jazzovou baladu – nikoli ale v bluesové náladě, ale milostně sladce, slastně, oslavně. Z pokladnice největšího skladatele španělského romantismu Isaaca Albénize vylovila kytaristka svižnou kompozici „Zambra“, již interpretuje v celé výrazové škále, od něhy až po robustní tón, aniž by potlačila hispánského ducha – podobně jako Paco DeLucia nebo Al DiMeola. Album vrcholí trojlístkem Piazzollových skladeb: „Primavera Porteňa“, „Verano Porteňo“ a „Libertango“. V posledně jmenované zní naráz tři kytary, jedna je užita perkusivně a všechny nahrála Ryzhkova. Zde pak rozkvete crossoverový květ naplno!

Shrnuto: 52 minut vynikající hudby pro všechny žánrově neomezené posluchače!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..