Ve sváteční den 8.května vystoupil v Hradci Králové DoMa ENSEMBLE, a to v rámci nového projektu Divadla Drak „Na muziku do Draku“.

Ten má na svědomí herec a režisér tohoto divadla Jiří Vyšohlíd, jinak též vynikající hudební skladatel a klarinetista, polovina legendárního jazzového Dua Ventil (s flétnistou Martinem Brunnerem). „Bylo mi líto, když ta pěkná hlavní scéna našeho divadla je večer co večer nevyužitá, vždyť se tam dělá divadlo jen dopoledne nebo odpoledne,“ dodává nyní již také hudební dramaturg. (Podotýkám pro ty, kdo Divadlo Drak neznají, že toto divadlo je pro děti, tak proto pódium zeje večer prázdnotou.) V této divadelní sezóně byl koncert DoMa Ensemble poslední, bude se pokračovat až nejspíše v říjnu. Při této příležitosti upozorňuji všechny jazzmany a další alternativní hudebníky, že mají v Hradci Králové dveře Divadla Drak dokořán!
Pod takřka boulezovským názvem DoMa Ensemble se skrývá zpěvačka a violoncellistka Dorota Barová (jinak Tara Fuki, Chorchestr, Kuzmich Orchestra), jež účinkuje i ve Vertigo Quintet, kde působí právě saxofonista a basklarinetista Marcel Bárta (NUO, Face Of the Bass, Muff). Tedy dvě nesporné osobnosti naší jazzové a alternativní scény, což dokázali také na zatím jediném společném albu, které jim v roce 2011 vydal malý, ale umělecky ambiciózní pražský label Polí5. Velmi zhusta, ale vzácně kongeniálně oba protagonisté užívají vymoženosti „live electronics“, ale všechny samply vznikají teprve na pódiu, ad hoc.

O to pozoruhodnější tvůrčí proces, když uvážíme, že velká část kompozic je dotvářena improvizací, což bývá u živé elektroniky hodně ošemetné. (Maně si vzpomínám na pražské vystoupení slovutného zvukového experimentátora Güntera Müllera na jednom z Maratonů soudobé hudby blahé paměti, jež se změnilo v hudební fiasko!)

[pro-player width=’530′ height=’253′ type=’video‘]http://www.youtube.com/watch?v=1ZgV-tC56U8[/pro-player]
Hned úvodní skladba „Daj mi znać“, pocházející z repertoáru Tara Fuki, přikovala nepočetné, ale vstřícně naladěné publikum k sedadlům! Marcel hraje sopránku jednoduše jedinečně, neopakovatelně emotivně, Dorotino „drnkání“ na violoncello je nejen pouhým doprovodem, ale dokáže umocnit zvuk takovým způsobem, že se vám z toho vzrušením rozdrnčí všechny smysly. A její zpěv? A ještě k tomu v romanticky znělé polštině? To je až nepopsatelná krása! Přitom ale ani na okamžik nepřestane být umělecky přesvědčivá, žádný sirup nebo dokonce citové vydírání. DoMa zahráli i zcela nové tři kompozice, jež nemají ještě ani název. V první případě (pracovně „Moderna“) jde o výrazově bohatý dialog sopránky s violoncellem (hraným smyčcem, s využitím flažoletů) ve stylu Bruna Maderny, druhá skladba je ovlivněna Ligetim, Cagem i Stockhausenem do podoby experimentální zvukové koláže a třetí kompozice, závěrečná, uvozená tudíž slovy, abychom se měli hezky, využívá spodního afrického zvuku (díky nástroji zvanému kalimba) plus jazzového souzvuku basklarinetu s vokálem. Z albového repertoáru zazněla „Změna osvětlení“, inspirovaná stejnojmennou povídkou Julia Cortázara, proto s výraznými vlivy argentinského tanga, a v níž exceluje tentokrát tenor a dech. Po ní následoval „Dr.Ground“, pocta českému undergroundu, v kterém Dorota hraje trsátkem s patřičně rockovým drajvem a Marcel tenor doslova zmučí, z první desky ještě zazněla skladba „Ztracený a znovunalezený“, jež byla inspirována životními osudy výtvarníka Aléna Diviše a v níž exceloval basklarinet, hraný více ve stylu soudobě klasickém, než jazzovém. Z repertoáru Tara Fuki pak pochází nádherně gradovaná pecka „Zrcadlo“ s tenorem a cellem, hraným trsátkem, a citově vypjaté „Nahoru“ s lloydovsky bohatým tenorem Marcela a barokně rozmáchlým pěveckým a cellovým partem Dorotiným. A konečně píseň „Kiedy Przyjdzieś“ s velmi petickým textem (…viem, źe povieś: Miĺość!) je postavena na spodním samplovaném zvuku, pocházejícímu z mobilního telefonu!
Rád dodávám: Nejbližší příležitostí slyšet DoMa Ensemble je sobota 25.5. v 19.00 v pražském Jazz Docku – Stojí za to!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*